Vůle k budoucnosti
Konkrétní kroky čs.-německého narovnání
Některé překvapující historické obraty jsou jen kuriózní, některé poukazují na zásadní změnu mezinárodní situace a ohlašují zcela nový světový scénář. Většinou však zdaleka nejde o politickou akrobacii, ale spíš o to, že po letitém vykolejení, byť považovaném za správné a efektivní, se věci vracejí do normálu. O takový návrat usilovala i československo-německá smlouva o „dobrém sousedství a přátelské spolupráci“.
Přerušené kontinuum české historie
Dějiny Němců a Čechů byly - většinou v dobrém, někdy i ve zlém - po tisíc let navzájem úzce spjaty, a proto můžeme toto sepětí bez nadsázky považovat za normál. Byl zpochybněn až v minulém století, když nacionalismus přicházející ze západu převálcoval a zachvátil celou střední Evropu: ve dvounárodních Čechách musel vést ke katastrofě. Předcházela tomu ovšem skutečnost, že po Bílé Hoře ztrácely země Koruny české svou svéprávnost ve prospěch Vídně, stále více se stávaly provincií - a provincie rodí i provinciální myšlení.Meziválečný pokus (1918–38) o návrat k normálu se nezdařil, jeho základna byla příliš úzká. Na německé straně chyběl partner, protože Německo pokořené ve Versailles se připravovalo na revanš: v Hitlerovi našlo exekutora, který nechtěl porozumění národů uprostřed Evropy, ale jen moc, hegemonii vlastního národa, navíc se zátěží šílených rasových teorií minulého století. Československá strana byla zase součástí francouzského…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 16 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
