Jižní Osetie

U boudy dopravní policie končí Gruzie, alespoň prozatím. Dál je zóna nikoho a pak Osetinci. Okna, chráněná pytli s pískem, jsou zarosená a uvnitř kolem kamínek, jejichž komín je prostrčen dírou po střele z osetinského kulometu, postávají neoholení, zmrzlí a utahaní gruzínští policajti. Je tu naprostá tma, svítí jen cigarety. Nikdo z nás netouží být terčem pro střelce zdola z města, kteří teď prošli druhou stranou fronty. Je osm hodin, hodina po zákazu vycházení, ale dole se to nebere nijak vážně, protože tam vládne někdo jiný. Po chvíli přichází velitel jednoho z transportérů sovětského ministerstva vnitra, které byly nasazeny na hlídkování na okrajích města. Ptám se, jestli je pravda, že Osetinci používají i rakety a minomety, a velitel přisvědčuje. Ale na otázku, jestli to, co se tady teď děje, je opravdová válka, odpoví, že k tomu je zatím a naštěstí daleko.

Bývalá autonomní oblast

Jižní Osetie má rozlohu necelých 5% gruzínského území a pouze asi dvě stě tisíc obyvatel, kteří se soustřeďují kolem správního střediska Cchinvali. Toto město leží na samém jihu oblasti a je jakousi branou do celé Jižní Osetie. Před konfliktem se počet jeho obyvatel pohyboval kolem 80 tisíc, 70% tvořili Osetinci, zbytek převážně Gruzíni. S gruzínskou milicí však odešla i většina Gruzínů a další stále odcházejí. V dosud nejvyhrocenějším dnu konfliktu, kdy gruzínská policie obsadila všechna strategická místa v Cchinvali, bylo nasazeno na pět tisíc gruzínských policistů…