Rusko na souvrati světa
Moskevská každodennost očima dvou generací
V polovině prosince jsem se v Moskvě setkala s režisérem GARRI BARDINEM (50) a jeho synem PAVLEM (16). Garri Bardin patří k nejznámějším sovětským tvůrcům animovaných filmů; řada jeho snímků (Tehdy jsme byli ptáky, Konflikt, Brejk, Banket) se hrála i u nás. Většina Bardinových filmů získala různá ocenění na mezinárodních filmových festivalech (Bardin u toho většinou nebyl); Dráťáci („Vykrutasy“) dokonce Zlatou palmovou ratolest v Cannes v roce 1989. Film Červená Karkulka byl letos navržen na Oscara.
Snažím se udržet na uzdě!
Natočil jste veselý film o Červené Karkulce a Šedém vlku. Přestože vlk všechny hrdiny sežere, příběh šťastně skončí. Jak to dopadne v reálném životě?Na konci mého filmu kráčejí všichni hrdinové vítězně po Paříži, je to ovšem poněkud hořký konec, což neruský divák postřehne jen stěží: Karkulčina matka to vidí v Rusku na černobílém mrkajícím televizoru, ze záznamu, a obraz jí nakonec zhasne. Vyjadřuje to dost přesně můj pocit: Rusko na souvrati světa.Co vás nejvíc rozčiluje právě teď, v prosinci 1991?Snažím se udržet na uzdě, když mě rozčilují lidi. Vím totiž, že jsou v tom většinou nevinně. Lidi jsou unavení. Stačí na ně zamávat salámem, a půjdou za každým lumpem. Nedávný sociologický průzkum přinesl neuvěřitelné výsledky: už 45% obyvatelstva má chuť vrátit se k „socialismu“: chtějí pořádek a stejnou bídu pro všechny.Na kom záleží, aby se něco změnilo…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
