Vnitřní záležitost

Boris Jelcin nepochybně porušil články svazové ústavy, když vyzval vojáky ruské národnosti, aby se nepodíleli na krvavých incidentech v Pobaltí. Naskýtá se ovšem otázka, zda ústava, jež vyvolává tolik rozporů, stojí za to, aby byla i nadále zachovávána. Socioložka T.Zaslavská charakterizovala M.Gorbačova jako politika, který byl vždy dosti nerozhodný, nyní je podle jejího názoru přímo bezradný. Je jisté, že kdyby vázal použití armády v Pobaltí na okamžité zavedení prezidentské správy, snížilo by to nepochybně ještě více jeho pramalou popularitu v SSSR, Západu by to však poskytlo možnost vidět v takovém postupu alespoň náznak politické racionality a úcty k zákonům. Gorbačovovi jde o udržení socialistické volby za každou cenu a za všech okolností. Vrávorá mezi snahou zachránit alespoň něco z toho, co bylo zahájeno v roce 1985 a použitím násilí, bez něhož se komunistický systém nikdy v dějinách neobešel. Odtud jeho snaha distancovat se od přímé zodpovědnosti za krveprolití a zanechávat ve světové veřejnosti pozvolna vyhasínající naději, že on skutečně o ničem nevěděl. Komunistický systém SSSR jako by prováděl průzkum bojem ve snaze vytyčit terén, v němž se dosud může volně pohybovat. Ze slov mluvčího ministerstva zahraničí SSSR V.Čurkina lze v náznaku vytušit i skrytou pohrůžku či varování: „Studená válka se, bohužel, může vrátit.“

Nejednotné Rusko

Rusko není ani zdaleka tak jednolité, jak se zdá při povrchním pohledu zvenčí. Dokládá to i skutečnost,…