Aby svět o nás mluvil

Ve středu 23.ledna přijel do Prahy na dva dny pracovník Informačního střediska litevské vlády. Poskytl nám rozhovor, nechce však být jmenován, nechce, abychom zveřejnili jeho fotografii. Bojí se, že by už nemohl podruhé vycestovat, že by byl sovětskými úřady perzekuován. Po několika letech glasnosti se stále bojí.

Zažil jste masakr?

Když v noci zaútočila armáda, byli jsme s manželkou u telefonní centrály. Chtěli jsme jít k televizní věži, ale rádio hlásilo, že už tam je spousta lidí, prý dvacet tisíc, a že by bylo třeba stát taky u ústředny. Odtamtud to je k rozhlasu kousek, a tak jsme na vlastní oči viděli, jak stříleli. Ne do vzduchu, ale přímo do lidí. Bylo to příšerné. Potom se říkalo, že už snad další tanky nepřijedou. Nastalo ticho; všichni jsme běželi k parlamentu, kde právě kněz vedl modlitbu za ty, kdo byli uvnitř. Říkal, že nikdo jim nebude mít za zlé, pokud odejdou.

Podle jedné z úředních verzí prý armáda zasáhla na popud Výboru národní spásy Litvy. Co je to za organizaci?

To nikdo neví. Nemají žádné sídlo, žádnou adresu, žádná jména. Odvolávají se na ně sovětské úřady, armáda i televize, ale kromě jednoho nevýznamného komunistického funkcionáře Jermaloviče se k tomuto výboru nikdo veřejně nepřihlásil.

Jak se o jeho existenci tedy ví? Tiskne nějaká prohlášení?

Výbor zatím žádné prohlášení nevydal, objevuje se jen v souvislosti s manifestacemi dezinformovaných,…