Sjednocený Berlín

Berlín na sebe upoutal pozornost především jako budoucí hlavní město sjednoceného Německa. Poněkud v pozadí, ale neméně významné je i jeho postavení kulturního a etnického centra: národy, národnosti a jejich kultury se zde prolínají více než kdekoliv jinde ve Spolkové republice. Berlín je zároveň jedinou spolkovou zemí, která zahrnuje jak bývalé západní, tak i východní Německo. Čtyřicet let odlišného vývoje obou částí města zřetelně poznamenalo i jeho obyvatele.

Ačkoli dnešní počet obyvatel Berlína zdaleka nedosahuje stavu před druhou světovou válku (v roce 1939 zde žilo 4,3 miliónu obyvatel, o padesát let později v obou částech necelých 3,4 miliónu), zůstává největší městskou aglomerací v relativní blízkosti hranic naší republiky. V Berlíně se až do podzimu 1989 ostře odrážela absurdita východní části střední Evropy. Nenáviděná berlínská zeď byla však mezníkem „známého“ světa na obou svých stranách. Po jejím pádu a euforické vlně emocí z opětného sjednocení státu mnozí Němci s překvapením konstatují: jsme jiní než ti z druhé strany.

Nová východoněmecká identita

Jedním z problémů občanů bývalé NDR je - vedle těžkostí ekonomických, ekologických a dalších - otázka hledání nové státně-politické identity. Za čtyřicet let existence NDR vyrostly dvě generace, které ji považovaly za svou přirozenou vlast. Sjednocení si vyžádalo prudkou změnu státní orientace východoněmeckých obyvatel, na kterou nebyli všichni zcela připraveni. Sem je možné klást…