Zády ke zdi

„Když jsem se poprvé zúčastnil většího shromáždění Komunistické strany Čech a Moravy a slyšel mohutné skandování ‚Ať žije KSČM‘ (kde přitom to ‚M‘ vůbec nebylo slyšet), měl jsem z toho hrůzu,“ říká představitel pravé frakce v KSČM Miroslav Jansta. Byl jediným komunistickým poslancem Federálního shromáždění, který při hlasování o majetku KSČ neopustil jednací sál.

Komunistická strana v českých zemích konečně odhalila vrchol svého ledovce. Uvnitř strany vznikla asi před dvěma měsíci frakce. V očích pravověrných komunistů toto slovo vždy znamenalo (a zdá se, že je tomu tak i nadále) největší nebezpečí. „Já se slova frakce nebojím. Je to normální politologický pojem pro skupinu lidí, která má jiné názory než vedení, vidí jinak způsob prosazování programu strany,“ říká Miroslav Jansta. Ostatní členové skupinky, zejména šest poslanců ČNR, jsou cudnější. O své nově založené Demokratické levici (DL) mluví jako o „názorovém směru“. Údajně je podporuje 15–20% členské základny. Kolik to je? Místopředseda komunistické federální rady Miroslav Grebeníček tvrdí, že strana má půl miliónu členů, členové nového směru mluví o 300.000. Těžko posoudit, kdo má pravdu; registrace členů KSČM ještě neproběhla.

Představitelé frakce tvrdí, že DL nehodlá z KSČM vystoupit a že se zcela ztotožňuje s programem Olomouckého sjezdu. Část z nich však obviňuje vedení strany z „autoritářské politiky“, z „opuštění sjezdové linie“ a z „manipulace členskou základnou“. Největší spor vede DL o název…