Bill Vazan

Na loňském prvním ročníku mezinárodního sochařského sympozia na Lemberku patřil k nejzkušenějším a také nejproslulejším ze čtrnácti účastníků z Evropy i zámoří kanadský sochař Bill Vazan.

Narodil se v roce 1933 v Torontu, jeho rodiče však pocházeli od slovenského Stropkova. Naše země jej přirozeně přitahuje, a tak opět přijal pozvání nadace Lemberk, pod jejíž patronací realizuje poblíž Bruselského pavilónu jeden ze svých obřích balvanů pokrytých petroglyfy. Jejich motivy převzal z autentických indiánských předloh, aby je pak organizoval v nových kompozičních i významových vztazích. Linii vrývá do povrchu patnáctitunové pecky liberecké žuly pískem tryskajícím pod tlakem. Touto metodou lze dosáhnout iluzi zvětralého kamene, na kterém po staletích zmizely ostré stopy dláta a zbyly pouze zaoblené břehy kresby v kameni.

Výtvarné snahy tohoto významného představitele earth-artu se vztahují k dědictví dávných, ale i historicky bližších civilizací, které zanechaly jen těžko identifikovatelná poselství v podobě zdánlivě nefunkčních monumentálních staveb či rozlehlých kreseb na náhorních plošinách. I když jsou Vazanovy projekty často velmi náročné na realizaci, podařilo se mu řadu z nich provést a jen některé zůstávají nesplněnými sny.

Zjednodušeně lze říci, že sochaři jde o výtvarnou aktualizaci ne zcela proniknutelných fenoménů minulosti, které bez náležitě vysvětlených funkcí chápeme rovněž z velké části jako tajemné artefakty dráždící svým nejasným obsahem.