Věda a peníze

Citační analýza. K posouzení kvality vědecké produkce jednotlivců nebo institucí se dnes ve světě běžně užívá různých kvantitativních metod. Nejčastější je metoda tzv. citační analýzy, jež vychází z předpokladu, že význam činnosti vědce je úměrný jeho vlivu na jiné odborníky. Jedním z kritérií úspěšnosti je proto počet citací pravidelně uváděných v tzv. Science Citation Index (v Praze k nahlédnutí v knihovně Presidia ČSAV).

Podprůměr a nadprůměr. Vědec, který například v USA žádá peníze na svůj výzkumný projekt, těžko přesvědčí financující organizaci, aby platila to, co nikoho v jeho oboru nezajímá. U nás by důsledné užití citační analýzy vedlo ke katastrofám. Podle tohoto kritéria jsou totiž naši vědci, až na jednotlivé výjimky, podprůměrní. Seznam citací byl např. uváděn v tzv. autoreferátech doktorských disertačních prací (Dr.Sc.), které předkládali vedoucí vědečtí pracovníci; vím o případu, kdy doktorát věd byl udělen řediteli jednoho ústavu ČSAV, jehož práce nikdo na světě, kromě jeho samého a jeho podřízených, necitoval. Jedinci tohoto typu zaplevelili ČSAV a hlavně resortní výzkumné ústavy. Kromě nich tam působila a dále působí řada konformních, bezvýznamných badatelů, kteří pro tyto své - ještě bezvýznamnější - vedoucí nepředstavují žádnou konkurenci. Na ně pak dohlížel mohutný kádrový aparát.

I za těchto podmínek v našem výzkumu vyrostly, přežily a neemigrovaly mnohé tvůrčí osobnosti, které se mohou měřit se světem. Co ale ten zbytek? Podle mého…