0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Téma31. 7. 199023 minut

Útěky II.

Třetí útěk byl mnohem snadnější než ty předcházející dva, protože jsem jel načerno vlakem až na Těšnov. Druhý den jsem byl opět ve Spáleňáku, a jelikož nikdo nebyl doma, zaujal jsem svoje místo na skále.

Jan Koťátko

Třetí útěk byl mnohem snadnější než ty předcházející dva, protože jsem jel načerno vlakem až na Těšnov. Druhý den jsem byl opět ve Spáleňáku, a jelikož nikdo nebyl doma, zaujal jsem svoje místo na skále. Nečekal jsem tentokrát dlouho, kolem šesté se v zatáčce objevila ona. Máma. Poznal jsem ji okamžitě, i když jsem ji víc jak dva roky neviděl. Řítil jsem se ze skály jako blázen rovnou k mámě. Když mě uviděla, zkoprněla na místě a já jí samou radostí málem porazil. Nadšená nebyla, hned věděla, že jsem utekl. Vykoupala mě, převlékla a poslala mě na třešně, že udělá bublaninu. Byl už večer, ale šel jsem do sadu na třešně. Když jsem se vrátil s plnou mísou třešní, byli u nás doma policajti a bez velkých řečí mě odvezli na okrsek. Časem jsem se teprve dověděl, že to byla ona, moje máma, kdo policajty od sousedů zavolal. Tenkrát jsem to nevěděl a myslel jsem, že to byla náhoda. Moc jsem nebrečel, protože jsem jí konečně viděl. V děcáku jsem byl bit, ale ani to bití mě moc nebolelo; chtěl jsem co nejrychleji mluvit s Oldou, abych mu mohl vyprávět.

Nestalo se to, co bylo zvykem, to znamená výprask a potom učebna. Teď to byl jen výprask a izolace. Zamkli mě na marodku a třikrát denně mi nosili jídlo. Olda byl za dveřma, oba jsme brečeli a já mu vyprávěl, jak jsem viděl mámu. Už jsme se neuviděli. Za tři dni mě odvezli pryč, ale celé ty tři dny jsem s Oldou mluvil přes dveře izolace, každé ráno, každý večer. Pak si pro mě přijel starý pán se sanitkou. Odvezl mě od Oldy…

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc