Strašák strašlivých výdajů

Kdysi tvrdě lobbovali za přijetí do NATO. Po invazi Ruska do Gruzie prosili o koherentní plány na svou obranu. Teď ale východním členům Aliance přijde zatěžko udržet výdaje za obranu aspoň na dohled dvou procent HDP, k čemuž se organizaci NATO oficiálně zavázali. Polsko si vede nejlépe: Barack Obama na své návštěvě Varšavy 27. května oznámí, že tu umístí letku stíhaček F-16. Ale ostatní jsou na jednom procentu, nebo dokonce pod ním, případně tam směřují a nestydí se za to (viz graf).

Slovenská premiérka Iveta Radičová bez obalu prohlašuje, že obrana „není priorita“. Chce zlepšit konkurenceschopnost své země a snížit nezaměstnanost. Uvádí, že dvě třetiny obyvatelstva mají menší příjem než 500 eur (12 150 korun) měsíčně. Pokud se bude v rozpočtu ministerstva obrany dál škrtat, slovenští vojáci se budou muset stáhnout z jedné ze zahraničních misí – z Afghánistánu, Kypru, Kosova či Bosny.

Atlantická vazba slábne na obou stranách oceánu. Tatam je kdysi nadšená podpora válek vedených Američany, o čemž svědčí i neochota Východoevropanů angažovat se v Libyi. Výdaje na obranu vypadají jako mrhání penězi za zahraniční výzbroj. Mnoho lidí ve Washingtonu se zlobí: i jejich stratégové stojí před těžkými volbami. Proč utrácet peníze za ochranu nevděčných zápecnických skrblíků?

Ovšem Východoevropané nejsou jen nejslabší členové NATO, ale také ti nejohroženější. Mělo by být v jejich zájmu udržovat Alianci v dobré kondici. I panikáři souhlasí, že Rusko není bezprostřední hrozba. Jeho armádní reformy probíhají přinejlepším pomalu. Ovšem na obranu letos vydá kolem 63 miliard dolarů neboli třikrát více než všichni noví členové NATO dohromady. A zatímco jejich armádní výdaje klesají, v Rusku v roce 2013 stoupnou na 3,2 procenta.

Na cvičení v roce 2009 Rusové trénovali invazi a okupaci Pobaltí. To znepokojilo vojenské poradce v Pentagonu, a tak v reakci na ruský krok naplánovali na příští rok velká cvičení. Estonsko, nejmenší ze tří pobaltských států, je jediné, které se aspoň blíží k dvouprocentnímu cíli: „Je to vzorový člen Aliance,“ komentoval jeho výkon jeden americký činitel. Na adresu šetřivého Lotyšska a Litvy zní jen ledové ticho.

Největší slabina je ochrana vzdušného prostoru. Pokud budou rozpočty dále klesat, jen pár nových členů bude s to pořádně bránit svůj vzdušný prostor (Slovensko bude muset uložit k ledu plány na nahrazení svých stárnoucích MiGů-29). Trojice pobaltských států nemá žádné bojové letouny a spoléhá se v obraně vzdušného prostoru na výpomoc různých států NATO. Ta skončí roku 2014. A proč by se cizinci měli obtěžovat bránit země, které neberou svou obranu vážně? 

© 2011 The Economist Newspaper Limited. All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Respekt.
Článek v angličtině najdete na www.economist.com.