0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Společnost20. 4. 20163 minuty

Odklad inkluze je nesmysl

Školy nepotřebují odklad, ale jasné informace, kolik peněz dostanou

Autor: Tomáš Feřtek

Dubnové úterý v Brně. Velká škola, dvě stě čtyřicet dětí, další v mateřské škole, občas ve třídě potkáte dítě s asistentem. Mají tu i jednu třídu skupinové integrace, šest dětí s kombinovanými vadami, to je docela těžké postižení, jedna učitelka a dvě asistentky.

Ředitel si pochvaluje, že tahle třída do značné míry proměnila atmosféru ve škole. Všechny děti hodně řeší, že tu ta třída je, těch šest dětí potkávají na chodbě o přestávkách, v jídelně, na školních slavnostech, občas musí přiložit ruku k dílu. Nejlepší způsob, jak dětem ukázat, že pomáhat druhým je normální.

Reklama

Nějaký problém? Ano, dopátrat se, kolik peněz na ně vlastně škola dostane, je složité.  Rozdíly mezi jednotlivými typy integrace a diagnózami jsou obrovské. Takže na jedno dítě přijde ročně devadesát tisíc, na druhé třicet, přitom z hlediska školy je s jedním i druhým zhruba stejně práce. A mít jistotu, že ty peníze dostanete i příští rok, je v tuhle chvíli skoro vyloučené.

Každý rok se musí žádat znova. K tomu další problém. Peníze na asistenty, na celé škole jsou čtyři, jsou tak zoufale nízké, pod pět tisíc čistého za každodenní práci, že za to můžete sehnat jen entuziastu, studenta nebo někoho ve výslužbě. Anebo doplatit z peněz na ostatní pedagogy.

Autor: Tomáš Feřtek
Autor: Tomáš Feřtek

Ptám se, jestli pomůže nový systém financování, tedy to, o čem se veřejně diskutuje jako o inkluzi. Ředitel odpovídá, že pravděpodobně ano, ale že přesné částky nezná. Neví tedy, na které dítě dostane víc, na které případně méně. Opravdu budou peníze na asistenty takové, aby se jejich plat mohl pohybovat mezi šestnácti a dvaceti tisíci? To pořád jasné není.

Typický příklad školy, která nečekala na pokyn státu a považuje přítomnost dětí s nějakým handicapem nebo výchovnou poruchou za normální službu rodičům, kteří tu mají i další děti a chtějí, aby sem chodily všechny pohromadě. A s výsledkem je škola jednoznačně spokojena. Představovala by si podobné třídy dvě. Jednu pro první, jednu pro druhý stupeň. To ale předpokládá alespoň elementární finanční jistotu.

Na cestě poslouchám rádio. Zpráva ČTK uvádí, že senátní školský výbor navrhl roční odklad inkluze, protože školy na ni nejsou připraveny. Takže ta škola, ze které právě jedu, má nést na vlastních bedrech tu nejistotu další rok? Děti, o kterých se tak vášnivě diskutuje, jestli do běžných škol patří, nebo ne, tam z větší části už dávno jsou.

A je potřeba dát školám peníze na to, aby se o ně mohly řádně postarat. Lépe než doposud. Tedy peníze na to, aby byly na takové děti lépe připraveny.  Jenže právě ty peníze chtějí senátoři odložit. Takže odložíme podporu inkluze proto, aby na ni byly školy lépe připraveny? A jak se to proboha stane? Nemohl by někdo z těch vážených dam a pánů, co to schválili, srozumitelně vysvětlit tenhle nesmysl?

P. S. O den později Senát návrh školského výboru neakceptoval a schválil novelu zákona včetně paragrafu o inkluzi beze změn. Otázka ovšem je, odkud vyplave snaha o její zastavení příště.

Eduin


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].