Co řekl soudce o Peroutkovi… a proč je to dobře

Jsou to jen dva týdny, co vyvolal ohlas verdikt soudce Tomáše Novosada v kauze Ferdinanda Peroutky. Soudce potvrdil, že Miloš Zeman lhal, když tvrdil, že Peroutka napsal článek „Hitler je gentleman“, ale zároveň konstatoval, že prezident měl právo říct, že známý český novinář selhal. Největší rozruch pak vzbudilo tvrzení soudce, který během vynášení rozsudku naznačil, že Peroutka byl antisemita. To řada historiků odmítla (věnoval jsem se tomu také v editorialu Respektu). Dnes máme verdikt soudce k dispozici v písemné podobě a považuji jej v mnoha ohledech za brilantní.

Podle novinářů, kteří byli přítomni v soudní síni, kde se rozhodnutí soudu četlo, je písemná verze trochu jiná, a to právě v pasáži týkající se antisemitismu. Soud tu přímo píše, že chce dodat, „aby předešel všemožným dezinterpretacím, že neříká (a nikdy neřekl!), že Ferdinand Peroutka byl antisemita a/nebo rasista, neboť takto položené rovnítko by bylo v řízení nepodloženou a tím nezodpovědnou zkratkou“.  To je velmi podstatné.

Soud také jasně konstatuje nejen to, že článek „Hitler je gentleman“ neexistuje, ale navíc ani není možné tvrdit, že by Peroutka cítil k Hitlerovi jakýkoli obdiv. Zbytek argumentace je pak velkou obhajobou svobody slova, kterou je třeba jedině přivítat. A to přesto, že v jedné části „posloužila“ Miloši Zemanovi. Když to shrneme: soud říká, že Ferdinand Peroutka byl veřejnou osobou, a musí tedy být (byť posmrtně) připraven čelit kritice a interpretaci svých textů.

Co dnes ochránilo Miloše Zemana, může zítra ochránit jeho kritiky.

Soud také podle svých slov nemůže rozhodnout, jestli má ten či onen pravdu při rozboru něčího díla, protože by to byla svým způsobem cenzura. Nepřímo tak odmítl tvrzení mluvčího Hradu Jiřího Ovčáčka, který před začátkem stání sliboval, že justice vynese soud nad českými dějinami. Kdyby se tak stalo, to by byl teprve skandál, protože bychom se vraceli před rok 1989.

Pro celý případ je velmi podstatné vědět, jak soudce při rozhodování postupoval. A také nám to ve verdiktu vysvětluje. Nejdříve se věnoval Zemanovu tvrzení, že Peroutka napsal onen článek „Hitler je gentleman“:

„Pojem pravdivosti nelze chápat jen ve zcela úzkém, formálním pojetí (tedy že přesně tak Peroutka nazval jeden svůj článek), ovšem je třeba posoudit, zda ani z hlediska materiálního, významového nelze dát Prezidentovi zapravdu. Bylo by totiž nepřípustně formalistické, nespravedlivé a ve svých důsledcích absurdní, aby se přikazovala omluva za nesprávný (nepravdivě uvedený) název článku, pokud by např. byl existující název sice slovně jiný, avšak obsahově totožný, nebo pokud by např. stejný či obsahově srovnatelný výrok veřejně zazněl přímo z úst Ferdinanda Peroutky (a nebyl by použit pro název článku), anebo pokud by se např. obsah článku s jiným názvem (titulkem) dal ve zkratce vystihnout tak, že se Peroutka pochvalně vyjádřil o Hitlerovi jako o gentlemanovi, tedy pokud by mu přisuzoval vlastnosti a chování s gentlemanstvím spojené (čestné, korektní, noblesní, slušné, kultivované jednání). Nic takového ovšem též nebylo žalovanou prokázáno, a proto je nutno uzavřít, že tímto výrokem Prezidenta bylo neoprávněně zasaženo do osobnostních práv Ferdinanda Peroutky. Není fér, aby Prezident o Peroutkovi tento difamující výrok rozšiřoval.“

Následně se soud věnoval tvrzení Miloše Zemana, že Peroutka napsal větu „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky". A tady došel k jinému závěru:

„Žalovaná strana sice neprokázala, že Ferdinand Peroutka přesně tento výrok napsal (ať už po Mnichovské dohodě, nebo před ní), ovšem podařilo se jí prokázat, že po Mnichovské dohodě Ferdinand Peroutka zveřejnil slova (názory), která tomuto výroku obsahově plně odpovídají. Jde o článek s názvem Nový poměr k Německu, jehož obsah a citace z něj byly shora předestřeny. Zde Peroutka píše, že nemajíce spojenců (tj. ,,andělů" - poznámka odvolacího soudu), s nimiž bychom se mohli sousedu (tj. ,,vlku" - poznámka odvolacího soudu) opřít (tedy s nimi „zpívat" - poznámka odvolacího soudu), musíme nějakým způsobem dělat politiku s ním (tedy s ním „výt" – poznámka odvolacího soudu).“

Soud připomíná, že nechce rozhodovat o tom, co Peroutka měl či neměl dělat; podle něj jsou to historici, kdo má „činit své odborné závěry a názory“. Stejně tak ale „nelze upřít ani jiným včetně Prezidenta právo vytvořit si svůj vlastní kritický úsudek na zmíněné Peroutkovy teze a tento zveřejnit“.

Každý novinář, který se věnuje kritické žurnalistice, ať už jde o investigaci či komentáře, musí přístupu soudu zatleskat. Vždyť neustále voláme po tom, aby soudy nevnímaly svobodu slova formalisticky, ale posuzovaly ji v kontextu naší práce. Soud Miloše Zemana potrestal za cílenou lež, ale bránil jeho právo na interpretaci. A co dnes ochránilo Miloše Zemana, může zítra ochránit jeho kritiky. Stejně tak platí, že Zeman historii přepsat nedokáže, i když je velmi vlivný politik.