Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Společnost

Co jsem zjistila na výletě do světa Tinderu

Seznamovací aplikace nepřináší společenskou pohromu

„Je to shoda!“ • Autor: Milan Bureš
„Je to shoda!“ • Autor: Milan Bureš

Vlastnictví nepřechýleného příjmení přináší řadu originálních a nečekaných situací, třeba když se na internetu někdo rozčiluje, že “autor” je pomýlený a v emailové schránce vám čas od času přistane mail s oslovením “vážený pane“. Tento týden ovšem způsobilo mnohem zábavnější nedorozumění - podtitulek u mého textu o mobilních seznamkách, a Tinderu především, v nejnovějším čísle Respektu některé čtenáře vedl k domněnce, že si budou číst o tom, jak “seznamovací aplikace mění milostný život Silvie Lauder”.

Nedočetli se o něm nic a nedočtou se ani tady, byť lze naznačit, že po konci velmi dlouhého vztahu s původcem onoho nepřechýleného příjmení bych teoreticky na Tinderu mohla lásku - nebo sex - hledat. Prakticky mě ovšem vedl výhradně profesionální zájem, hlavně proto jsem si aplikaci stáhla a vyzkoušela. Do textu jsem o této zkušenosti nepsala, protože se mi novinařina stavěná výhradně a pouze na osobních zkušenostech autora příčí jako tak trochu líná a nepoctivá. I velmi krátký pobyt na Tinderu nicméně potvrdil základní závěry, k nimž jsem dospěla na základě rozhovorů s řadou mladých „tinderistů“.

Autor: Respekt
Autor: Respekt

A to, že tato seznamovací aplikace nepřináší nějakou společenskou pohromu a nemůže nepřirozeně vykloubit podobu vztahů mezi muži a ženami. Jen koncentruje a urychluje běžné lidské chování. A že je to vlastně velmi příjemný zážitek. Rozhodnout se o sympatiích na základě jediné fotky není povrchní, jak by se mohlo zdát, a opravdu velmi připomíná běžné seznámení na ulici či v baru – i z jedné fotky toho lze vyčíst celkem dost.

Třeba když na ní muž pózuje s manželkou a malými dětmi (i kdyby to byla jeho sestra, tak tím, že právě tuhle fotku hodí na Tinder, prozrazuje mimořádně nízkou sociální inteligenci), ve žlutém lamborghini, případně s holou hlavou a v triku Thor Steinar. I pravidla atraktivity tady mimochodem platí velmi podobná jako v reálu - vysocí muži se obvykle chlubí svojí výškou. Jeden se spokojil s jednou informací o sobě: 200 cm.

A na rozdíl od reálu navíc mohou muži na Tinderu jaksi koncentrovaně představit svoji mužnost, tedy tu v tradičnějším pojetí. Když někoho potkáte v baru, asi si jej hned nepředstavíte, jak seká dřevo, leze na skálu, loví ryby, surfuje, opravuje auto a naviguje plachetnici…

Ano, možnosti se na Tinderu skutečně zdají být oproti reálnému životu ohromujícím způsobem znásobené, i když člověk nezapadá do věkové kategorie, z níž se rekrutuje drtivá většina uživatelů (což je 18 až 34). Vliv na to bezpochyby má fakt, že jsme v centru Prahy, tudíž cizinci - jak expati, tak projíždějící turisté - hrají na Tinderu prim a Češi spíše sekundují. I když i tady velmi rychle narazíte na někoho, koho znáte „zvenku“ - na první známou tvář jsem narazila asi po dvaceti minutách.

Platí také, že jde o snadnou vitaminovou injekci pro vlastní ego - a ženu pak zahřejí zejména „shody“ s muži třeba o deset let mladšími. A stejně tak jednoznačně se prokazuje, že různí lidé tam hledají různé věci. Jeden z prvních mužů, s nímž jsem zaznamenala shodu - pohledný sympaťák, který na jedné fotce pózuje doma se svým psem, mi hned oznámil, že hledá jen sex na jednu noc; a že v nabídce je i drink…

Což mě nijak nepohoršilo, mimo jiné také proto, že forma měla úroveň. Naopak lze ocenit otevřenost, s níž nenechá nikoho na pochybách o svých pravých úmyslech, což má nakonec větší styl než někoho záměrně vodit za nos. Na druhé straně i během krátké zkušenosti jsem nezískala dojem, že by tu převládali muži, kteří hledají výhradně sex.

Sečteno, podtrženo: příjemný, byť nezávazný výlet do světa Tinderu.

Text Silvie Lauder o seznamování na Tinderu najdete v novém Respektu 36/2015 pod titulkem Láska, sex a mobil

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].