Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost

Bylo mrtvé zvíře na Českolipsku skutečně vlk?

Otázkou nadále zůstává, jak zvíře vlastně zemřelo

Jedna velká záhada. (Ostatky šelmy nalezené u Brenné) • Foto: archiv AOPK
Jedna velká záhada. (Ostatky šelmy nalezené u Brenné) • Foto: archiv AOPK • Autor: Respekt

Začátkem loňského října se Pavel Jankech rozhodl využít slunného rána a vyrazil ten rok naposledy na houby. Na Českolipsku žije celý život, šel tedy najisto a borovicový les nedaleko vísky Brenná ho nezklamal. V momentě, kdy do košíku ukládal další dokonalý hřib, jej ale do nosu praštil mimořádně silný zápach. Následoval stopu až na nedaleký kopeček – a na jeho vršku košík vzrušením málem upustil. V jehličí tam mezi stromy ležela mohutná šedobílá mršina.

Chundelatá srst zvířete byla zplihlá a na břiše, kde zřejmě krvácelo, ji už zhusta ovládali červi, přesto pan Jankech coby dlouholetý myslivec nepochyboval. „Vypadalo to jako vlk,“ vypráví smutně šedesátník. Vlci jsou v Česku přísně chránění, jak ale Respekt popsal v textu Komu vadí vlk, nebylo dlouho vůbec jasné, zda nešlo třeba o toulavého psa – ani jak zvíře zemřelo. Dnes už je většina laboratorních testů uzavřena a vydávají první odpovědi.

Vlčice-samotářka

Než zvíře Pavel Jankech našel, leželo v lese nejméně týden, rozklad tedy pokročil natolik, že už pitva nepřipadala v úvahu. Tým okolo zoologa Pavla Hulvy z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy nicméně zkusil analýzu mikrosatelitů, metodu známou z populační genetiky či kriminalistiky, kdy se zkoumají ty oblasti genomu, které se mění u každého jedince. Výsledky ukazují, že nalezená mršina patřila vlkovi, resp. vlčici. „Na přesné určení věku již rozklad tkání příliš pokročil, stav chrupu ale naznačuje, že se jednalo o mladé zvíře,“ říká Hulva.

Reklama
Reklama

Vlk je v Česku stále velmi málo rozšířeným druhem. Jejich celkový počet se tu odhaduje asi na deset kusů, přičemž jediná smečka, která se rozmnožuje, žije právě na Českolipsku. Ostatní se podle ekologů v honbě za vhodným partnerem i teritoriem toulají krajinou (za den ujdou i šedesát kilometrů) a kromě Beskyd se letos objevili třeba na Šumavě nebo v Podyjí. Českolipští ochranáři proto napjatě čekali, až laboratorní testy potvrdí, zda šlo o některého z kokořínských vlčích rodičů, či jejich potomků – zdejší smečka je pro budoucnost těchto šelem v Česku největší nadějí.

Jako v Lužici. (Les nedaleko Brenné, kde byl vlk nalezen)
Autor: Matěj Stránský

Hulva s kolegy měli k dispozici obsáhlou sbírku genetického materiálu vlků z Česka i okolních států, s nímž ostatky srovnávali (vzorky se sbírají například z trusu zvířat). A nakonec ekology potěšili. „Zdá se, že tento vlk nepatřil k českolipské smečce, šlo spíš o dospívajícího jedince, který k nám možná vyrazil z polsko-německé Lužice hledat partnera,“ dodává zoolog.

Lužická populace, k níž českolipská smečka patří, je nicméně navzájem hodně prokřížená, badatelé proto ještě sbírají další srovnávací genetický materiál a spolupracují s německými a polskými kolegy, aby mohli výsledky s jistotou potvrdit.

Brouci patologové

Otázkou nadále zůstává, jak zvíře vlastně zemřelo. Kvůli velkému množství krve nalezené v místě nálezu i na těle zvířete je podle zoologů nepravděpodobné, že zvíře zemřelo bez vnější příčiny. Stále se pracuje s variantou střetu s autem, napadení jinými zvířaty (vlky, ale třeba i psy) či upytlačení. Vlk je v Česku přísně chráněný druh a za jeho úmyslné zabití by mohl případný pachatel vyfasovat až tři roky vězení a dvoumilionovou pokutu. Šance, že se dozvíme, jak samice zemřela, jsou ale mizivé.

Na místo totiž v říjnu dorazila policie, ale nikoliv kriminalisté  - a místo nebylo například prohledáno detektorem kovu. Případná kulka, která by mohla vést k střelci, se tak zatím  nenašla. A potvrzení dalších dvou hypotéz komplikuje opět rozklad těla zvířete.

Ostatky převzal od CHKO Jaroslav Červený, zástupce vedoucího Katedry myslivosti a lesnické zoologie na České zemědělské univerzitě, který se od podzimu s kolegy snaží analyzovat alespoň kosti zvířete. První volba - rentgen - ale nevyšla. „Statisíce larev much v těle zvířete způsobily, že nám ho do rentgenu nechtěl nikdo vzít,“ přiznává Červený. Vědci dnes vkládají poslední naději do mrchožravých brouků, kteří postupně očišťují mršinu na kost. Brouci již obnažili kosti v zadní části těla a páteři, poškození či zlomeninu ale neodhalili. Nyní se ještě čeká na obnažení kostí hrudníku.

„Celý proces probíhá pomalu – kvůli přítomným larvám se musí ostatky macerovat a promývat, aby se larvy nevylíhly,“ vysvětluje Červený. Odhalení pachatele je dnes již značně  nepravděpodobné. „„Bylo by ideální, kdyby se v podobných případech podařilo spolupracovat s kriminální policii od samého počátku. Ohledání místa profesionály s využitím moderních forenzních metod by výrazně zvýšilo šanci na vysvětlení takové události.,“ říká zoolog Hulva. Specializované jednotky na dohledávání pytláků fungují například v Itálii.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte