Anketa: Dokážou lidé někdy pochopit, jak funguje jejich vědomí?

V aktuálním Respektu 13/2019 najdete obsáhlé téma Záhada lidského vědomí. Jeho součástí je i anketa, kterou výjimečně odemykáme jako ochutnávku a impuls ke koupi. Pokud podobné články oceňujete a chcete je číst pravidelně, staňte se naším předplatitelem:

Ivan Havel

kybernetik a filozof

Jak něco funguje, toho už lidé pochopili hodně, například jak funguje mořský příliv nebo krevní oběh. Když někoho napadne otázka, jak funguje lidské vědomí, většinou by rád dostal odpověď podobného typu. Objektivní, vědecky formulovanou a dostatečně vědecky ověřenou, jak aspoň napovídá samo slovo „fungovat“. Jenomže vědomí (míní se prožitek vědomí, nikoli jen opak bezvědomí) je něco jiného. Nelze o něm mluvit jinak než odkazem na subjektivní zkušenost konkrétní lidské bytosti. Vlastně jen na mou vlastní zkušenost, protože o vědomí druhých vím pouze nepřímo, díky společné řeči a chování. Vím, že moje myšlenky, bolesti, radosti a strasti jsou prostoupeny vědomím jako jakýmsi zprostředkujícím činitelem, který mi dává znát, že jsou moje. Druhým to pak můžu říct, ale ne dokázat. Odpověď na první otázku: Lidé „fungování“ vědomí nepochopí ani ze zkoumání mozku, ani ze skvělých článků v Respektu, ale nějak jinak, z překlopení pohledu směrem „do“ sebe. Odpověď na druhou otázku: Ano!

Jiří Horáček

psychiatr a neurovědec

Zda pochopíme fungování našeho vědomí v jeho úplnosti, je otázka, spíše nikoli, ale to platí obecně pro celé lidské poznání či vědu. Bezpochyby se v následujícím desetiletí naše porozumění fungování vědomí výrazně posune, již nyní jsou rozpracovávány nové modely a koncepty, které na to aspirují. Studovat a snažit se pochopit naše vlastní vědomí je jednoznačně důležité. Mnozí se dokonce domnívají, že jde o tu vůbec nejdůležitější oblast výzkumu, nebo dokonce o civilizační výzvu. Může nám to totiž pomoci pochopit nejen to, kdo jsme a proč jsme takoví, jací jsme, a to se všemi našimi chybami, nejistotami, strachy a klikatými cestami našeho vlastního směřování. Současně nám porozumění mechanismům vědomí může zásadně pomoci pochopit to, jakou vlastně má strukturu okolní svět, do kterého jsme byli vrženi, a jaký to celé má (či nemá) smysl.

Barbora Janečková

klinická psycholožka a psychoterapeutka

Vědomí můžeme i nemůžeme pochopit, a to proto, že vědomí se neustále vyvíjí a je zřejmě součástí evoluce jako takové. To znamená, že i když ho maximálně pochopíme, tak ono se zase vyvine dál.

Komplikovanost celého tématu můžeme demonstrovat na fenoménu „svobodné vůle“. Ukazuje se, že tento fenomén je spíš filozofickou fikcí. Experimenty zjistily, že to, pro co se rozhodneme, je tvořeno dříve a jinde než na racionální, vědomé úrovni. I když jsme tuto skutečnost zjistili, vědecky ověřili a uvědomili si, nemění to nic na účinnosti tohoto nevědomého procesu. Vidíme zde jasně limitovanost vlivu vědomí na člověka.

Důležitost pochopení vědomí záleží na tom, jestli to pro sebe vnímáme jako důležité. Jestli ano, pak ano. Důležitost pochopení určitě souvisí s naší touhou po smysluplnosti bytí tady na Zemi.

Jestli je pochopení vědomí důležité obecně – z neantropocentrického hlediska –, nevíme. Můžeme ovšem vytvářet zajímavé a poutavé hypotézy a v tom jsme jako lidé moc dobří.

Tomáš Mikolov

vědec v oblasti umělé inteligence

Otázka vědomí je z velké části filozofická. Někteří počítačoví vědci, jako třeba Alan Turing, se jí vyhnuli tím, že přeformulovali původní „může mít stroj vědomí?“ na „můžeme vytvořit stroj, který se bude chovat tak, jako by měl vědomí?“. Ono je totiž v principu nemožné dokázat, že třeba i ostatní lidé mají stejné vědomí jako my sami – musíme tomu prostě věřit. Nakonec, pokud se pokusíme formálně definovat systémy, které mohou mít nějakou formu vědomí, můžeme dospět k názoru, že i společenství lidí by jako celek mělo mít něco jako vědomí. Tedy že neexistuje jenom duše národa, ale i jakési vědomí národa – ovšem to už jsme u té filozofie.

Marek Orko Vácha

biolog, etik a katolický kněz

Určitě ano! A důležité to je. Velmi. Zkusím říct proč. Biochemii svalového stahu máme pochopenou na úrovni molekul, a zde již žádné překvapení nečekám. Naopak, co se týče funkce mozku, základní věci nejen že neznáme, ale ani si je neumíme představit. Jak přesně funguje dataprojektor, nevím, ale umím si to představit. Jak funguje mozek, paměť, vědomí nebo kreativita, si neumíme ani představit. CNS jako jediná z orgánových soustav člověka zatím vzdoruje našemu zkoumání! Současná věda brilantně zkoumá svět, který drží na dlani. S jedinou výjimkou a tou je lidská mysl. Přitom vědomí a inteligence jistě není něco ezoterického, co dali bohové jen nám a nikomu jinému. Navíc, skalní darwinismus žádá, aby mysl byla vytvořena geny a jejím jediným úkolem bylo co nejvíc namnožit právě ty geny, které ji vytvořily. Můžeme ale pak po mysli chtít, aby zkoumala sebe samu a vytvořila obecnou teorii mysli? Samotnou otázku vygenerovala mysl, o které je řeč. Myšlenka si tak podtrhuje koberec sama pod sebou. Tak právě proto to musíme zkoumat.

Marie König Dudziaková

spisovatelka a ilustrátorka

Domnívám se, že to, jak vědomí funguje – a co přesně vědomí je –, pochopit nelze. Rozhodně ne ve smyslu kognitivního porozumění. Trik je podle mě v tom, že vědomí je iracionální. A proto jej nemůžeme racionálními postupy obsáhnout. Jednoduše řečeno – vzpírá se rozumu. To ovšem ničemu nevadí. Vědomí možná nemůžeme pochopit, ale můžeme se s ním potkávat a pokusit se s ním souznít. A je důležité být vědomí.

Martin Schnabl

fyzik

Za posledních několik desetiletí díky velkému rozvoji v technologiích jsme se o fungování vědomí mnohé dozvěděli. Jsem ale dalek toho, abych si myslel, že přijde den, kdy o vědomí budeme vědět vše a bude to znamenat konec celého vědního oboru neurověd. Dovedu si docela dobře představit, že situace zde bude obdobná jako v některých jiných oblastech vědy. Například ve fyzice, v teorii silných interakcí, umíme počítat vlastnosti částic za pomoci simulace kvantových polí na superpočítačích, na druhou stranu exaktní matematické porozumění patří mezi supertěžké problémy milénia. Věřím, že brzy budeme umět vědomí naprosto věrně nasimulovat na základě znalosti chování jednotlivých neuronů, ale bude to pro nás stále jakási černá skříňka. Už teď víme, že neuronové sítě, které používáme například k rozpoznávání obličejů nebo k automatizovaným překladům, v lecčems předčí i člověka. Nevíme však, proč fungují, a možná tomu nikdy zcela neporozumíme.

Václav Janoščík

teoretik, kurátor a pedagog

Nejde jen o to, jestli můžeme naše vědomí poznat a do jaké míry je takové poznání užitečné? Ale ještě podstatnější je problémem, zde existuje vůbec něco takového, čemu říkáme vědomí? A jde o lidské vědomí? Například filosofie se dodnes nedokázala shodnout na mnoha předpokladech – snad právě kromě toho, že náš jazyk je příliš jednoduchý a selhává ve snaze popsat realitu, čehož je právě pojem vědomí bolestivým příkladem.

Z vývoje současného myšlení bych přesto vybral posthumanismus. Zdá se totiž, že právě když odvrhneme antropocentrické stereotypy, když se například zaměříme na vývoj umělé inteligence, nebo na ontologickou či ekologickou perspektivu „života bez lidí“ (Ray Brassier), můžeme přijít s něčím novým – s principy či pravidly, které naše vědomí sleduje, co naše vědomí „dělá“ (Reza Negarestani), ale také s citlivostí vůči různým, například zvířecím, úrovním vědomí. (Donna J. Haraway)

Karol Sidon

rabín a spisovatel

Otázka by mohla směřovat k tomu, zda si lidé někdy dokáží uvědomit, že se do jejich vědomí nevědomky vkrádají obsahy podvědomí, kam jsou zatlačovány, protože jsou vědomě nechtěné nebo nepřijatelné. Na rozdíl od obsahů nevědomí jsou tak vědomé jen latentně, ale je zatěžko se s nimi vědomě vypořádat.  S tím, jak to tak je a jak to funguje, se důkladněji seznámí každý, kdo prošel psychoterapií nebo k tomu ani psychoterapeuta nepotřebuje, poněvadž se leckdy sám diví, že dělá, říká nebo si myslí něco jiného, než si myslí, že chce. V obou případech se člověk nevyhne sebereflexi, a tím se dostáváme k podstatě problému. Nejnebezpečnější jsou lidé, kteří ani nemají potřebu se duševně namáhat s potlačováním čehokoli, protože jim nikdo nevymluví, že co dělají, říkají a myslí je přirozené a tedy správné. Jejich sebevědomí, ačkoli se v žádném případě nejedná o vědomí sebe, je neotřesitelné. Jestliže tedy anketní otázka směřovala k lidem tohoto druhu, je naděje, že si uvědomí, jak jejich vědomí funguje, takřka nulová.

Denisa Kera

zakladatelka Maker Faire Praha, vědkyně zabývající se výzkumem blockchain technologií, Univerzita v Salamance

Můj problém s konceptem vědomí je jeho nadužívání v popularizaci AI a machine learning výzkumu, ať už jako kritika nebo adorace schopnosti dnešních strojů se učit, sebereflektovat a experimentovat. Tím se zakrývají mnohem důležitější diskuse o tom, kdo vlastní algoritmy, jak je regulovat, aby nevznikaly monopoly a nespravedlnost, a jak demokratizovat strategické nástroje a infrastrukturu budoucnosti. Diskuse o vědomí jsou takový mysticismus pro masy. Jako filozofický koncept začíná Descartem a sekularizováním diskusí o duši, kterou středověk převzal od zmanipulovaných překladů Aristotela u teleologických disputací. Na diskusích u Descarta je zajímavý spíše jeho mechanický výklad těla a zkoumání automatů – fontán, kterým simuluje chování systémů. Osobně mi tento „neantropocentrický“ pohled na člověka zdá relevantní pro dobu, kdy víme, že jsme konglomerát všelijakých bakteriálních a virových organismů a DNA zasazený do komplexních ekosystémů a sítí. Decentralizované vnímání člověka a společnosti otevírá pragmatičtější a adaptabilnější strategie jak jednat.