0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Spisovatelé o knihách5. 10. 20114 minuty

Já chci poznat život, jakej u nás je

Rudá jízda je kniha, za níž byl Isaak Babel v konečném důsledku popraven.

Když si tuto sbírku povídek - zachycující Babelovy dojmy z tažení ruské První jízdní armády do Polska v roce 1920 - přečetl polní maršál Semjon Buďonnyj (pod nímž Babel v této válce sloužil) rozzuřila jej tak, že požadoval, aby byl Babel za svou drzost odstraněn. Neuspěl tehdy jen díky Babelovu přátelství s prominentem z největších: Maximem Gorkým.

Babelova likvidace se tak o něco pozdržela: byl souzen ve vykonstruovaném procesu stalinistické justice a roku 1940 popraven na základě křivého obvinění ze sabotáže, členství v trockistické organizaci a špionáže. Paradoxem bylo, že jeho mučením vydobytá výpověď měla být použita jako důkazní materiál proti jinému velkému avantgardnímu umělci té doby: Sergeji Ejzenštejnovi.

Reklama
  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Co tak pobouřilo maršála Buďonného i sovětskou jurisdikci? Především mrazivá realističnost v popisech brutálního a - v podání polozvířecích kozáků - zcela buranského prosazování komunistické myšlenky během polského tažení: Babel coby přesvědčený komunista, ale zároveň vzdělaný člověk, nemohl tento hrůzostrašný rozpor mezi ideologií a praxí nevidět.

V povídkách Rudé jízdy stranu po straně roste (aniž by to bylo nahlas vysloveno) cosi neuchopitelně absurdního, čím dál tím zřetelnější a obludnější nesmyslnost veškerých ideálů, za něž Rudá armáda v Polsku bojovala, totální překroucení hodnot, vedoucí až k naprostému nihilismu.

Babel popisuje válku jako nesmyslný sen, jako totální chaos, naprosto bez patosu, bez jakýchkoliv příkras. Halucinogenní dojem z textů Rudé jízdy něčím připomíná Coppolovu Apokalypsu. Vojáci blouznící hlady, eskadrony spící vestoje a za pochodu, zmatené přesuny brigád odnikud nikam, pološílení degradovaní velitelé zapomenutých jednotek bojujících na vlastní pěst proti všem, osaměle bloudící krvelační kozáci zapalující vesnice, jízdní oddíly posedlé koňmi, vojáci připouštějící uprostřed bitev hřebce na klisny, aby získali „dobrou krev“… A mezi tím vším jakási hořkost, stesk, osamělost uprostřed naprosto absurdního světa. Jakýsi brutální humanismus.

A tak nám dvěma zůstal jeden kůň. Sotva nás vynesl ze Sitaňce. Sedl jsem si do sedla a Volkov dozadu za mne. Trén prchal, rámusil a tonul v blátě. Jitro na nás stříkalo jak chloroform na špitální stůl.

„Jsi ženatý, Ljutove?“ řekl najednou Volkov, sedící vzadu.
„Žena mi utekla,“ odpověděl jsem; na pár okamžiků jsem zdřímnul a zdálo se mi, že spím v posteli.
Mlčení.
Náš kůň se potácí.
„Ještě dvě versty a kobyla bude hotová,“ povídá Volkov, sedící vzadu.
Mlčení.
„Tažení jsme prohráli,“ brumlá Volkov a začíná chrápat.
„To jo,“ povídám já.

Babelovy povídky se tematicky proplétají, určité motivy se stále opakují, klíčové situace jsou nahlíženy z různých perspektiv. Postavy, kterým je na jednom místě věnována celá povídka se jinde objevují jen epizodně, nečekaně se vynořují a znovu ztrácejí z dohledu. Přerývaně sledujeme příběhy divokého kozáckého četaře Afoňky Bidy, syfilitika přezdívaného pro svou dobrotu Saška Kristus, kočího Griščuka, malíře heretických fresek Apolka a dalších.

Povídky obsažené v Rudé jízdě tak vlastně dohromady tvoří román. Podivný snový román o světě rozostřeném horečkou, o lidech posedlých válkou, obnažených až někam na svou zvířecí podstatu. O lidech, pokoušejících se přežít v zemi nikoho, kde rozdíl mezi bytím a nebytím je stejně nejasný jako každým dnem přepisované frontové linie a hraniční čáry.

A pak jsem milýho bárina Nikitinskýho podupal. Dupal jsem po něm hodinu, a možná že dýl, a za tu dobu jsem načisto poznal, co je to život. Zastřelit ho - tím se můžeš člověka akorát zbavit, zastřelit ho - to je pro něj smilování a vod tebe je to hnusná slabost, zastřelit ho - tím se mu na duši nedostaneš, kde ji má a jak se mu projevuje. Ale já mám dny, že sám sebe nelituju, já mám dny, že po nepříteli dupu hodinu a možná že dýl, poněvadž já chci poznat život, jakej u nás je.

Rudá jízda, Isaak Babel, nakl. Argo, překlad Jan Zábrana, 2010, 180 stran

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Marek Šindelka

(1984) Je autorem románu Chyba (Pistorius & Olšanská, 2008), který spolu s V. Maškem, M. Lipavským a Pure Beauty převedl do stejnojmenné komiksové podoby - vydalo Nakladatelství Lipnik v roce 2011. Na podzim téhož roku mu v nakladatelství Odeon vyšla sbírka povídek s názvem Zůstaňte s námi. V roce 2006 získal za svou prvotinu - básnickou sbírku Strychnin - Cenu Jiřího Ortena.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].