Slovo aktivista má minimálně v českém prostředí pohrdavý podtón. Proto mu lépe sedí, že jeho přístup je angažovaný. Ať tak nebo tak, v každém případě všechno profesní snažení a práce Lukáše Houdka mají nějaký lidskoprávní úkol. A nejen práce, ale také životní mise – jak přesvědčit českou společnost, že život s nenávistí je ubíjející a iracionální.
Co Lukáš Houdek, nejznámější zdejší bojovník proti nenávisti, vlastně dělá? Jaká je vaše profese?
Nedávno jsem přemýšlel nad tím, že dělám hodně věcí, a někdy mám pocit, že nic pořádně. Asi bych mohl být označen za aktivistu, umělce, fotografa, úředníka, možná i humanitárního pracovníka nebo novináře…
A nezastřešuje všechny ty dílčí profese, které jste vyjmenoval, právě ta první – aktivista? Případně váš přístup k nim není vždy aktivistický?
Asi bojuju s tím, že slovo aktivistický má minimálně v českém prostředí pohrdavý podtón. Lépe mi sedí, že můj přístup je angažovaný. Všechno moje profesní snažení, všechna moje práce má asi vždy lidskoprávní rozměr.
A přes ten lidskoprávní rozměr jste si už vybral i svůj vysokoškolský obor – romistiku?
Rozhodně. Už na střední škole jsem se začal zajímat o Romy, i když zpočátku z takového latentně rasistického důvodu. Tehdy byla aktuální kauza zdi v Matiční ulici, zrovna se stavěla a mně to přišlo dobré jako téma ročníkové práce. Mamka mi…
Tento článek je v plném znění dostupný členům klubu Respektu.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného s členstvím v Klubu Respektu. Pokud jste již člen/ka, přihlaste se. Jestliže máte aktivní předplatné bez členství v klubu, napište nám žádost o rozšíření předplatného (+50 Kč měsíčně) na [email protected].
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
