Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Téma

Když do redakce začne chodit Havel

Jako první se odvážilo psát pravdu Svobodné slovo.

Václav HAVEL Olga HAVLOVÁ , Věněk ŠILHAN Vladimír HANZEL sametová revoluce, manifestace--…
Cesta k životnímu štěstí začíná. (Manželé Havlovi, Vladimír Hanzel, Radim Palouš) • Autor: ČTK

Když v týdnu po 17. listopadu 1989 přišla novinářka Radka Kvačková do redakce Svobodného slova, hned u dveří byla svědkyní asi nejpřekvapivější scény své dosavadní novinářské kariéry. Šéfredaktor listu Jaromír Mašek, kterého znala jako spolehlivého šéfa normalizačního deníku, si podával ruku s disidentským vůdcem Václavem Havlem. „Říkala jsem si – a jéje, tak je to tady,“ vzpomíná Kvačková, která dnes působí v Lidových novinách.

Tehdejší setkání Havla se šéfredaktorem Svobodného slova symbolizovalo v jejích očích změnu, jíž právě tento deník ve dnech po násilném zákroku na Národní třídě procházel. Svobodné slovo dlouhodobě platilo za méně poplatné režimu než Rudé právo. List totiž spadal pod Československou stranu socialistickou, a nebyl tedy přímo řízený vedením komunistické strany. To se mohlo projevit v detailech. Ani novináři Svobodného slova nemohli psát svobodně, méně však tiskli propagandu a méně ochotně psali pomlouvačné články o kriticích režimu.

Reklama
Reklama

Změna po 17. listopadu však byla výrazná a hlavně velmi rychlá. Šéfredaktor Mašek, který podle pamětníků rozhodně neoplýval odvahou stavět se proti režimu, se najednou stal důležitým účastníkem převratu. Během jedné z demonstrací, které se tehdy konaly, řečnil na pódiu. Jeho noviny se staly prvním oficiálním deníkem, ve kterém se začaly objevovat pravdivé informace o tom, co se v Československu děje. Zatímco v Rudém právu vyšly v pondělí 20. listopadu texty popisující demonstrace jako záměrnou a agresivní provokaci, jejichž cílem je destabilizace země, Svobodné slovo publikovalo prohlášení socialistické strany odsuzující násilný zásah a popis demonstrací, z nichž protestující vycházejí v pozitivním světle, zatímco policie v negativním.

Texty zprostředkující pražské události pak pomáhaly nalákat na demonstrace další lidi z regionů nespokojené s tehdejším režimem či dodat lidem odvahu k účasti na generální stávce. Každý večer v prvním týdnu revoluce postával před redakcí dav lidí čekajících na to, až se budou na ulici rozdávat čerstvé výtisky Svobodného slova. Nebylo tedy překvapením, když se do redakce dostala informace, že se příslušníci StB snažili vyhazovat balíky s novými výtisky novin z vlaku, aby se nedostaly ke čtenářům.

Balkon je váš

Svobodné slovo sídlilo v budově Melantrichu na Václavském náměstí. Tedy v domě, kde se jeden z balkonů během revoluce proměnil v improvizovanou tribunu, odkud členové Občanského fóra pronášeli své projevy.

I k zisku tohoto balkonu jim pomohlo vedení Svobodného slova. Ve své knize Vyhrabávačky to popisuje bývalá novinářka Irena Gerová. „Zaklepala jsem na dveře, vzala za kliku, nic. Popošli jsme ke dveřím sekretářky, taky nic. Zamčeno. Mašek zavřenej ve svý kanceláři a před jeho dveřmi netrpělivě stepuje Václav Havel,“ píše Gerová o momentu, kdy se vedení Občanského fóra snažilo poprvé dostat na balkon.

Šéfredaktor Mašek nakonec kancelář otevřel a Havla do ní vpustil. Jedním z přítomných byl i Maškův zástupce Petr Kučera. Ten tehdy podobně jako Gerová patřil k novinářům, kteří se už delší dobu nenápadně sbližovali s disidenty. Kučera pak Maška přesvědčil, aby balkon pro členy Občanského fóra otevřel.

Jak ukazuje zpráva StB z 24. listopadu 1989, Jaromír Mašek později na jedné z demonstrací nabídl Občanském fóru i další prostory budovy Melantrichu. Aktéři revoluce tak zde také získali prostory v přízemí, kam mohli lidé nosit různé petice či dopisy, aby se pokusili zkontaktovat představitele Občanského fóra. Z toho plynula v podstatě neustálá přítomnost aktérů revoluce v redakcích sídlících v budově Melantrichu, která měla vliv i na samotné novináře a jejich texty.

Každý večer postával před redakcí dav lidí a čekal, až se budou rozdávat čerstvé výtisky novin. 

Tweetni to

Nemenší vliv na ně však měla i odezva, která se jim dostávala od čtenářů. „Jednou jsme v deset večer s kolegyní šli na Václavské náměstí s čerstvým výtiskem novin a ti lidé se úplně rvali o to, aby je mohli dostat,“ vzpomíná například Martin Denemark, který dnes pracuje v Hospodářských novinách.

Revoluční dění tehdejší členy redakce úplně vtáhlo. Například již zmíněný Petr Kučera podle vzpomínek Radky Kvačkové z redakce v revolučních dnech téměř zmizel. „Pouze nám chodil vyprávět, jak se situace vyvíjí, o čem se jedná a jestli bude prezident Dubček, nebo Havel,“ říká Kvačková. Ta se v osmdesátých letech stejně jako dnes věnovala především tématu školství, Denemark vědě a ekologii. V revolučních dnech ale oba, stejně jako většina ostatních redaktorů, psali o aktuálních událostech. „V době revoluce už školství a další témata nikoho nezajímala, tak jsme vyrazili do ulic,“ vzpomíná Kvačková. Kučerovi se v politice zalíbilo natolik, že se v lednu 1990 nechal za Občanské fórum kooptovat do federálního parlamentu. S rozvojem svobodného tisku však Svobodné slovo upadalo a přestával o něj být zájem. V roce 1996 se stala jeho vlastníkem firma Chemapol, která o dva roky později redakci rozpustila a noviny zavřela.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte