Trochu jsem podlehl všeobecné osmičkové mánii a píšu si tyto záznamy v naději, že do nich velké dějiny dodají napětí, brizantní materiál a nakonec i úlevu od strašlivé nehybnosti, která mě deprimovala celých dvacet let. Východoevropské hodiny velmi zrychlily svůj chod, něco by se mohlo stát i bez magie čísel. Kdosi mi však říkal, že když osmičku položíme, máme z ní nekonečno. Pěkná vyhlídka!
Nicméně vstupujeme do nového roku bez Husáka v nejvyšší stranické funkci. Někteří lidé se už mazlí s větou, že skončila Husákova éra. Nejsem si tím úplně jist. Původní okolnosti a Jakeš ve funkci generálního tajemníka nesvědčí o tom, že by končila éra spojovaná s jeho jménem. Končí spíše jeho osobní vzestup, bude upadat jeho důležitost a z figury se bude stávat figurka. Čistě osobně vzato nemá si Husák na co stěžovat, vládl v této zemi déle než kdokoli před ním, když pomineme císaře a krále. Procházel hradními komnatami a určitě vychutnával závratnost faktu, že je zde, v sídle českých králů, právě on, Slovák z Dúbravky, se svým podivným životopisem. Skutečně závratný fakt, vždyť sem přišel ze stínu popraviště, z vězeňských kobek, z částečného zapomnění a všednosti!
Už před mnoha lety jsem ponoukal některé své přátele historiky, aby se dali do psaní životopisu tohoto muže. Nikdo na to neměl chuť. Nechápal jsem to, nechat si ujít takovou příležitost! Teď to již chápu. Když se Husák dostal do nejvyšších funkcí, politicky vyprahl, stal se součástí rituálu, zešedivěl a znezřetelněl jako…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
