Chtěl jsem lidi povzbuzovat, aby si zachovali rovnou páteř

Václav Malý patří k ikonám listopadu 1989, kdy utkvěl v paměti jako moderátor statisícových demonstrací; na půlmilionovém shromáždění občanů na Letenské pláni 25. listopadu 1989 to byl právě on, kdo vyzval přítomné, aby se s ním pomodlili Otčenáš. Přesto říká, že minulostí nežije. To, co dělal i v období tuhé normalizace, vždy pokládal za svou osobní povinnost.

Vystudoval jste pražské Gymnázium na Zatlance, po něm jste nastoupil do katolického semináře. Co vedlo devatenáctiletého mladíka k tomu, jít studovat na kněze?

Byl jsem vychován v katolické rodině, a jak už jsem mnohokrát v různých rozhovorech zmínil, prožíval jsem velmi intenzivně rok 1968, jak kulturně, tak i v oblasti duchovní. Tehdy se najednou naskytla možnost úžasných teologických přednášek, vycházely různé duchovní knihy a pojednání… Po vzedmutí pražského jara následoval rychlý útlum. Najednou bylo citelně znát, že lidé začínají být opět opatrní.

Opatrní?

Začali znovu „žít“ něco jiného doma a něco jiného na veřejnosti. Nevyslovovali veřejně své názory, dávali si pozor, s kým mluví a o čem mluví. Pozoroval jsem to i já na gymnáziu některých vyučujících, byl jsem tehdy ve třetím ročníku. Říkal jsem si, že to přece není možné, že když se změní politická situace, abych se tomu přizpůsoboval jako ostatní. Buď jsem o něčem přesvědčen a říkám, co si myslím, anebo je to nějaká vada ve mně. A tak jsem se rozhodl pro kněžskou službu,…