Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Téma

Muži 28. října

Alois Rašín: Odvážný a tvrdohlavý ministr financí, jenž nakonec stál proti všem

Alois RAŠÍN, politik --- Alois Rasin, Czech politician, economist
Alois Rašín (18.10.1867 - 18.02.1923) • Autor: ČTK

V Nechanicích, ležících mezi Hradcem Králové a Novým Bydžovem, se 18. října 1867 narodil Alois Rašín, muž, jenž se o pár desítek let později stal jedním z otců Československa. V rodině pekaře byl deváté a předposlední dítě, své sourozence ale ve vývoji rychle dohnal – jako jediný chodil na gymnázium a prý málokdy dostal jinou známku než výbornou.

Toužil studovat medicínu, zabránila mu v tom ale tuberkulóza. Rozhodl se tedy pro práva, kde nebyla na rozdíl od medicíny povinná docházka, a mohl tak první dva roky školou projít bez přítomnosti na přednáškách. Zdraví se mu během dvou let domácího studia zlepšilo natolik, že odešel do Prahy a vrhl se do opravdové studentské existence. Přitom narazil na lidi kolem Literárního a řečnického spolku Slavia, ve kterém se sám začal angažovat. Právě toto setkání jej přivedlo k politice a určilo jeho budoucí osud.

Z radikála mučedníkem

Alois Rašín na sebe poprvé upozornil už v devadesátých letech 19. století, kdy s dokončením vysoké školy vydal brožurku České státní právo. V ní zformuloval na tehdejší dobu odvážná stanoviska mládežnického pokrokového hnutí, které se v Praze zrodilo ze zmiňované Slavie. Rakouské úřady publikaci zabavovaly a Rašín za ni byl i vyšetřován. Se zákonem se potýkal i později, když byl odsouzen ke dvěma letům vězení v procesu s příslušníky české protirakouské mládeže, které policie mylně považovala za členy vlastizrádného spolku. Z vězení se dostal devět dní před vypršením trestu na základě amnestie.

Reklama
Reklama

V Rašínově životě se v tuto dobu ale už uzavíralo radikální omladinářské období. Příčinou byly změny v jeho osobním životě: v roce 1898 se blíže seznámil s o deset let mladší dívkou z pražské vlastenecké rodiny Karlou Jánskou a za rok se s ní i oženil (později spolu měli tři děti). A zklidnění se promítlo i do pracovního života: místo politických aktivit si v Praze otevřel vlastní advokátní kancelář.

Dlouho mu ale tenhle poklidný způsob života nevydržel. Mohl za to především jeho vztah k novinařině, která na začátku století a po celou první republiku neodmyslitelně patřila k politickému angažmá. Rašínovým vysněným cílem byly Národní listy, noviny mladočeského poslaneckého klubu. A původní radikál Rašín nakonec, po zkušenosti z práce redaktora v národohospodářské rubrice, v roce 1910 opravdu stanul v čele těchto patrně nejvýznamnějších českých novin.

S vzrůstajícím vlivem novináře rostla i jeho politická prestiž. Poté co vstoupil do mladočeské strany, se nejprve stal jejím místopředsedou a o čtyři roky později i říšským poslancem ve Vídni. V rychlém postupu kromě schopností hrál důležitou roli i vliv šéfa mladočechů Karla Kramáře, který si Rašína oblíbil. Do nadějných politických začátků vystudovaného právníka však vstoupila první světová válka a Alois Rašín, stejně jako zbytek českých politiků, byl postaven před zásadní otázku: Co bude teď s Čechy a Slováky uvnitř monarchie?

Nedá se říct, že by od počátku pomýšlel na úplnou českou (případně československou) samostatnost. Jeho smýšlení nicméně změnila účast v odbojové organizaci Maffie, která poté, co Masaryk s Benešem odjeli přemlouvat státníky v zahraničí, řídila zpravodajskou a konspirační činnost doma a udržovala s exilovou reprezentací spojení. Jeho spolupráce s domácím odbojem a blízký vztah s Karlem Kramářem byly také důvodem k jeho dalšímu odsouzení v roce 1916, tentokrát za velezradu a vyzvědačství k trestu smrti.

Před popravou Rašína nakonec zachránila změna na rakouském trůnu: nastupující mladý císař Karel I. vyhlásil ve snaze naklonit si na svou stranu české poslance v roce 1917 amnestii pro všechny politické vězně.

Po návratu z vězení začal Rašín spoluvytvářet protirakouskou stranu, jejímž hlavním programem by bylo osamostatnění. Partaj nakonec vznikla na začátku roku 1918 pod názvem Česká státoprávní demokracie (později se přejmenuje na národní demokracii) a Rašín se od července téhož roku stal členem předsednictva Národního výboru.

Kulka na sklonku sil

Během 28. října 1918 sehrál Alois Rašín vedle Antonína Švehly nepominutelnou roli. Byl to on, kdo v předvečer vyhlášení československého státu zmobilizoval všechny muže 28. října včetně starosty Sokola Josefa Scheinera a přes noc sepsal první zákon o zřízení samostatného státu. Přirozeně se s ním tedy počítalo do první vlády. Díky předešlému angažmá ve finančnictví (v době právnické praxe působil například jako předseda správní rady Lidové banky) se pro Rašína nabízelo ministerstvo financí. A tato – v době rodící se republiky nepopulární a nevděčná – vládní funkce nakonec rozhodla o jeho pověsti v očích prvorepublikové veřejnosti.Rašín totiž provedl řadu odvážných, ale razantních reforem – od měnové odluky, kdy nechal uzavřít hranici a okolkovat veškeré oběživo, přes zavedení osmihodinové pracovní doby až po prosazování deflační politiky, díky které firmy i občané v prvních letech samostatnosti tratili. S jeho ministrováním se pojil i slogan „pracovat a šetřit!“ – Rašín při projevech často opakoval, že nemůže akceptovat skutečnost, kdy na jedné straně je stále nucen pouštět finance na bezedné sociální výdaje, a přitom zároveň ti lidé, jimž je tato státní podpora určena, se chodí klidně bavit do biografů, tančíren a na fotbal.

V Žitné ulici zazněly dva výstřely a lidé uviděli muže hroutícího se k zemi.

Tweetni to

Po osmi měsících ale Rašín kvůli špatnému volebnímu výsledku své partaje odešel do opozice – aby se nakonec na ministerstvo ještě jednou vrátil v roce 1922 v první vládě Antonína Švehly. V tu dobu už dávno vyprchalo nadšení z nové republiky a Rašínových zásluh, a dokonce straničtí kolegové ho ve vládě neviděli rádi. Navíc nadále podporoval rozpočtové úspory a deflaci, nezaměstnanost neustále rostla a dostal se do sporu i s populárními legionáři, kteří kvůli svému předchozímu boji za republiku na frontě žádali zvláštní výhody ve státních službách, a Rašín jim na to vzkázal, že „práce pro národ se neplatí“. Tahle přezíravost a původní přímočaré, nyní už stupňující se nediplomatické jednání začalo urážet kromě politických soků i běžné občany. S tím vším narůstal pocit ohrožení Rašínovy osoby – už v říjnu 1922 byl jeho dům střežen uniformovanou policí. Alois Rašín se tak ocitl na samé hraně svých možností: negativní politické, hospodářské i sociální důsledky jeho finanční politiky, která byla ke konci prosazována s nebývalou tvrdohlavostí, proti němu nakonec obrátily nejen opozici, Hrad, vlastní politickou stranu, ale i osobní přátele včetně Karla Kramáře.

Dne 5. ledna 1923 uslyšeli lidé, kteří se kolem deváté hodiny ranní ubírali Žitnou ulicí, dva výstřely. Viděli, jak se před domem číslo šest hroutí k zemi menší postarší muž, který se právě chystal nastoupit do auta. Onen zraněný nebyl nikdo jiný než Alois Rašín. Atentát spáchal sotva dvacetiletý anarchokomunista Josef Šoupal. Útok plánoval už od prosince minulého roku, a jak mladík sám později uvedl, byl veden snahou „prospět pracující třídě“. Rašínovi jedna z kulek uvízla v páteři a poranila mu míchu. Po šesti týdnech utrpení následkům atentátu nakonec 18. února podlehl. Jeho manželka vzpomínala, že v sanatoriu na sklonku života několikrát ironicky poznamenal, že v Čechách „není možno dělat politiku“.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Andrea Procházková

redaktorka, fokus

29872524_10208843909693312_4885752205986113782_o
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 358
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte