Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Téma

Bjørn Lomborg

Skeptický ekolog, jenž miluje dobré zprávy

bjorn lomborg, 28.6.2013
bjorn lomborg, 28.6.2013 • Autor: Matěj Stránský

Na schůzku přichází v tričku, s batůžkem na zádech, rozesmátý a uvolněný: I když má padesátku na krku, působí jako sebevědomý, otevřený student americké univerzity. Je něco symbolického v tom, že se chtěl s reportéry Respektu setkat v pražské kavárně vyhlášené skvělou zmrzlinou? Neironizuje třeba pojídáním mraženého krému snahy ochladit planetu? „Ale vůbec ne,“ vrtí hlavou dánský politolog, statistik a publicista Bjørn Lomborg, ikona klimatických skeptiků, člověk, jehož názory opakovaně ocenil i Václav Klaus. „Prostě mám jenom zmrzlinu hrozně rád,“ říká perfektní angličtinou muž, který od roku 2012 žije v Praze.

Lomborg píše své knihy o životním prostředí ve stylu „všichni se hluboce mýlí, jen já jsem si všiml, jak je to doopravdy“, což mu po léta zajišťuje značnou míru pozornosti. Řada vědců poukazovala na hrubé chyby, jichž se dopouští, on je však nikdy neuznal. Časopis Time jej přitom označil za jednoho ze sta nejvlivnějších lidí světa, list The Guardian zase za jednoho z padesáti zachránců planety. Ten muž je prostě záhada: staví se do role vědeckého disidenta jen kvůli slávě, nebo vlastním receptům na pomoc světu, odlišným od mainstreamových přístupů, opravdu věří?

Reklama
Reklama

V každém případě se teď Lomborg ocitl v nové fázi svého života. Do Prahy se prý chtěl přestěhovat už dávno, pokládá ji za velmi příjemné místo k životu. Udělal to poté, co v Dánsku nastoupila nová vláda a přestala financovat jeho projekty. Spíše než domovem je pro něj však Praha základnou jeho cest: do Spojených států, kam jezdí přednášet a shánět nové zdroje peněz, do Švédska, kam cestuje za přítelem (veřejně se hlásí ke své homosexualitě), či do rodného Dánska.

Někteří Lomborgovi odpůrci vidí hlavní důvod jeho odchodu do ekologicky vlažného Česka v tom, že v rodné zemi se stal příliš kontroverzní postavou a lidé mu tam už nenaslouchají. Něco na tom být může; jak sám říká, jméno Lomborg nesmí v Dánsku padnout při nedělním obědě, jinak se rodina smrtelně rozhádá. Na druhou stranu ačkoli v minulých letech zažil jistý ústup ze slávy, je stále úspěšným a vlivným mužem. Jeho články se překládají do devatenácti jazyků, počet svých čtenářů sám odhaduje na třicet milionů. Za přednášky dostává vysoké honoráře. Česko patrně k ničemu nepotřebuje.

Kdo navíc sleduje kariéru Bjørna Lomborga, ví, že mu spory a kontroverze nikdy nevadily, naopak. Příčiny této povahové zvláštnosti jsou zřejmě ukryté v jeho dětství.

Skutečný stav světa

„Vyrůstal jsem ve městě Aalborg na Jutském poloostrově, tak daleko od Kodaně, jak jen je to možné,“ vypráví a obratně zápasí s roztékající se zmrzlinou v kornoutu. Otec mu zemřel, když mu byly necelé dva roky, a matka se pak znovu vdala za hudebníka symfonického orchestru. Oba rodiče vyznávali new age a teozofii (směr ezoterické filozofie, snažící se odhalit podstatu božství či smysl existence vesmíru). Obdivovali rakouského filozofa Rudolfa Steinera, který se na přelomu 19. a 20. století snažil spojit vědu s mystikou.

„Matka mi nikdy nekoupila hezké oblečení, nakupovala v levných obchodech. Nevzala mě k holiči, sama mi stříhala vlasy,“ vzpomíná bez hořkosti Lomborg. „Strašně mě milovala, ale udělala ze mě divného kluka, který vždycky stojí stranou.“ Na roli podivína si zvykal odmala, což mu, jak říká, dodnes pomáhá překonávat útoky, jimž čelí. Ty mohou být docela ostré: když v září 2001 přišel předčítat ze své nejslavnější knihy do jednoho knihkupectví v Oxfordu, ekologický aktivista Mark Lynas mu mrštil do tváře dort.

Kořeny podobných emocí sahají do roku 1997, kdy se mladý Lomborg, tenkrát ještě obdivovatel Greenpeace, setkal v jednom losangeleském knihkupectví s názory Juliana Simona – amerického pravicového ekonoma, který tvrdil, že se stav přírody a světa vůbec neustále zlepšuje a lékem na všechny problémy je lidská vynalézavost. Simon nejen že nevěřil na klimatické změny, hrozivé slábnutí ozonové vrstvy či vyčerpání nerostných surovin, zpochybňoval dokonce třeba i škodlivý vliv znečištění olovem nebo polychlorovanými bifenyly na lidské zdraví.

Po návratu do Dánska prošel Lomborg proměnou. Přednášel tehdy politologii a statistiku na Aarhuské univerzitě a mezi studenty byl coby neortodoxní učitel velmi oblíben. „Strašně mě rozčilovalo, že univerzita připomíná továrnu na párky,“ vypráví v pražské kavárně. „Na jednom konci do ní nacpete studenty, ona je donutí chodit na přednášky pro stovky lidí a za pět let je zase vyplivne. Chtěl jsem, aby to na univerzitě vypadalo jako ve filmech o Oxfordu a Cambridgi: dva tři studenti sedí s profesorem v pohodlných lenoškách, kouří dýmku a on je učí úžasné výdobytky lidského ducha.“

Aby svou vizi naplnil, zformoval menší studijní skupiny, s nimiž probíral teorii her a další témata. Ekologie byla jen jedním z nich. A právě v rámci skupiny zaměřené na životní prostředí začal pomocí statistických metod ověřovat, zda se Julian Simon mýlí. Prý očekával, že se mýlit bude – jenže, jak tvrdí, postupně se ukazovalo, že má většinou pravdu.

V sérii fejetonů Lomborg své výsledky nejprve oznámil čtenářům dánského deníku Politiken a poté je – v polovině roku 1998 – shrnul ve více než třísetstránkovém díle, jehož název lze z dánštiny přeložit jako Skutečný stav světa. Věnuje se v něm mimo jiné globálnímu zdraví, riziku rakoviny, hladu, nerovnosti nebo životní úrovni v rozvojových zemích. Podobně jako Julian Simon dospívá k závěru, že se svět zlepšuje a není důvod k téměř žádným obavám. Dopad případného oteplení planety na naši budoucnost nebude nijak zničující, světové lesy nejsou ohroženy, zprávy o vymírání biologických druhů těžce přehánějí.

Aerial photography of Tobias Hägg - 2016
Podle Lomborga nejsou světové lesy ohroženy. • Autor: Profimedia, TEMP Rex Features

„Napsal to za půl roku. Knihu, ve které mluví snad o všech myslitelných otázkách životního prostředí!“ říká do telefonu trpce letitý Lomborgův kritik, dánský biolog Kåre Fog. Udivující rychlost vysvětluje Lomborg studentskou pomocí, Fog to ale vidí jinak: „Celá jeho práce je prodchnuta úmyslným zkreslováním reality,“ tvrdí nemilosrdně.

Vědecká kritika, která se v Dánsku na knihu sesypala, vycházela hlavně z pečlivé analýzy autorových pramenů. Lomborg například píše, že se plocha lesů na Zemi od padesátých let minulého století nezmenšuje. Podle Kåreho Foga však úmyslně vycházel ze zastaralých údajů, o nichž věděl, že se už nepoužívají, protože nejsou kompletní (jen postupně do nich totiž pronikala data o skutečném množství lesů v Sovětském svazu, Mongolsku, Papui-Nové Guineji a dalších zemích). Kdyby vzal v úvahu pouze novější, kvalitnější údaje, zjistil by, že se rozloha světových lesů ve skutečnosti zvolna, leč vytrvale snižuje.

Několik akademiků se dokonce spojilo a vydali objemnou polemickou publikaci (anglicky později vyšla pod názvem Skeptické otázky, udržitelné odpovědi), v níž Lomborgovo dílo rozebírají. Svolali také dvě veřejná slyšení na dánských univerzitách, jichž se Lomborg účastnil a kde se snažil obhájit. Argumenty kritiků tedy znal, a přece je v chystaném anglickém vydání Skutečného stavu světa nijak nezohlednil. Vysvětluje to jednoduše: „Napsal jsem pak celou další knihu, ve které jsem jejich tvrzení jedno po druhém vyvrátil. Nezměnil jsem svůj pohled proto, že se mí kritici mýlili,“ tvrdí.

Shrňme to tedy: Téměř deset expertů v různých oborech vytýká autorovi velké množství zásadních chyb – a on si z kritiky nic neodnese, v ničem podle něj nemají pravdu. Sám přitom žádné přírodovědecké vzdělání nemá.

V kalných vodách

Povaha tohoto světa je však taková, že se Lomborgovi jeho sebevědomí vyplatilo. V roce 2001 jeho knihu vydalo v anglické verzi prestižní nakladatelství Cambridge University Press (v češtině později vyšla jako Skeptický ekolog: jaký je skutečný stav světa?). Vzbudila obrovskou pozornost. Časopis The Economist dokonce napsal, že je to nejcennější politologická a ekologická práce určená veřejnosti za posledních deset let.

Vědci to viděli jinak. Prestižní časopis Nature uveřejnil kritickou recenzi, jejíž ostrý tón nemá obdoby. Lomborgovu práci s informacemi přirovnal ke způsobu, jakým argumentují zpochybňovači nakažlivosti AIDS či popírači holokaustu. Autor Skeptického ekologa například velmi často cituje volně dostupné zdroje stažené z webu, kde informace neprošly žádnou oponenturou. Celkově Nature přirovnává Lomborgovo dílo k souboru odbytých studentských prací sepsaných na poslední chvíli před zkouškou.

Lomborga tvrdě kritizovala také řada světově proslulých vědců, třeba Edward O. Wilson nebo Thomas Lovejoy. Opět si z toho nic nedělal. Díky svému dětství „divného kluka, který vždycky stojí stranou“ se prý nikdy nebál, že se ocitne v opozici. „Spousta lidí říká to co ostatní, protože tím nic neriskuje. Já tu potřebu nemám,“ gestikuluje u zmrzliny vegetarián a nepochybný selfmademan Lomborg (když mluví o svých kriticích, usmívá se o něco méně než jindy, stále je však velmi příjemným a zdvořilým společníkem).

Z míry se Lomborga podařilo vyvést jen jednou, je to ale příběh, který pohled na tohoto muže ještě víc zatemňuje. V roce 2003, v den svých osmatřicátých narozenin, se Lomborg dozvěděl, že dánský výbor pro odhalování podvodů ve vědě označil Skeptického ekologa za knihu, která není vědecky poctivá. Autor si skutečně vybírá z dostupných údajů pouze to, co se mu hodí. Výbor však zároveň nepotvrdil, že by Lomborg úmyslně podváděl.

„I tak to s ním velmi otřáslo,“ vypráví Kåre Fog. „Pak se ale vzpamatoval, kontaktoval právníky a podal stížnost.“ A uspěl – nadřízený orgán verdikt zrušil. Některé Lomborgovy odpůrce to nepřekvapilo, vyšetřovatelé podle nich neodvedli dobrou práci. „Díky této epizodě nikdo nezmoudřel a vody obklopující Lomborga jsou po ní ještě kalnější,“ konstatoval časopis Nature.

Tím skončily pokusy přivést dánského akademika před „vědecký tribunál“ a odsoudit jej. Právě to mrzí Kåreho Foga nejvíc. Muži, který strávil roky života mravenčím dokumentováním Lomborgových omylů, nevadí ani tak to, že Skeptický ekolog se prodává po celém světě, zatímco Skeptické otázky, udržitelné odpovědi – polemickou knihu, u jejíhož zrodu stál – nikdo nezná. Trápí jej hlavně to, že vyšetřování vyznělo do ztracena, ačkoli důkazy o úmyslné manipulaci byly podle něj jasné.

Z Kodaně do Prahy

Kariéra Bjørna Lomborga mezitím zdárně pokračovala. V roce 2001 zvítězila v Dánsku ve volbách pravice a premiérem se stal Anders Fogh Rasmussen, s nímž se Lomborg spřátelil. A náklonnost politického Olympu pocítil hned vzápětí, když se našly veřejné peníze na vznik ústavu na pomezí statistiky a ekologie, jehož existenci si dávno přál. Také se hned stal na dva roky jeho ředitelem. Později získalo vládní podporu i Lomborgovo Centrum kodaňského konsenzu založené v roce 2006, které se snaží identifikovat nejpalčivější problémy civilizace. Naopak nevládní organizace, jež vydala Skeptické otázky, udržitelné odpovědi, o podporu z veřejné kasy ihned po nástupu pravicové vlády přišla. Předloni se však politická souhvězdí proměnila, vládu v zemi převzali sociální demokraté a Lomborgova šťastná hvězda pohasla.

Nejistá situace jeho Centra kodaňského konsenzu, které přišlo o peníze, Lomborga viditelně mrzí. Zatím poslední kolo výzkumů, jež centrum dokončilo loni, ukázalo, že by vyspělý svět měl věnovat peníze především na boj proti hladu a malárii. „Podvýživa, malárie, tuberkulóza, každý z těchto problémů potřebuje svého Ala Gorea,“ rozohňuje se Lomborg, podle něhož jsou lidé v bohatých státech omámeni „alarmistickou“ klimatologickou propagandou a vážnější problémy civilizace je nechávají chladnými. Nevadí jim pak vyhazování peněz na snižování emisí skleníkových plynů, což je přístup, který posledních dvacet let selhává. Dánský akademik uznává, že se planeta ohřívá a že za to může hlavně člověk, usilovat o snižování emisí však podle něj nemá smysl, lepší by bylo investovat do výzkumu a počkat, až nové či levnější technologie vše vyřeší za nás.

Matka ze mě udělala divného kluka, který vždycky stojí stranou.

Tweetni to

Takový postoj je pro Lomborga charakteristický a může být jednou z příčin jeho slávy: svět se ubírá dobrým směrem, sděluje nám tento muž, neměňme tedy životní styl, spolehněme se na lidský um a technologie. „V minulosti bylo lidstvo celkem úspěšné v tom, jak se pomocí inovací dostat z problémů,“ připomíná a zmiňuje třeba zelenou revoluci v Indii v šedesátých letech.

Představa, že stačí dát vědcům peníze a ti automaticky přijdou s levnějšími ekologickými technologiemi, je ovšem podle Lomborgových kritiků scestná. Společnost musí určit priority, jinak výzkum těžko někam povede. „Cena solárních panelů klesla, protože se začaly masově vyrábět. Byla po nich totiž poptávka. A proč byla? Protože je vlády subvencovaly,“ argumentuje český ekolog Bedřich Moldan, který Lomborgovu kariéru dlouhodobě sleduje a vedl s ním i polemiku na Lomborgově přednášce v institutu CEVRO.

Lomborga pokládá Moldan za pouhého showmana a vědeckého populistu, který je již dávno za zenitem své kariéry. „Ano, stav životního prostředí se v mnohém zlepšuje. Ale stálo to spoustu peněz a úspěch se dostavil jen díky tomu, že se podařilo zvítězit nad všemi skeptickými Lomborgy,“ připomíná český environmentalista.

Respekt 33/2013

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Martin Uhlíř

redaktor

uhlir
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 778
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte