Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Rozhovory

Válka dopadne hlavně na země závislé na pšenici. Poroste i světová cena hnojiv

S americkým analytikem potravinové politiky o sklizni na Ukrajině, hledání nových cest k vývozu i afrických zemědělcích

Přístav v Oděse, srpen 2021 • Autor: Profimedia
Přístav v Oděse, srpen 2021 • Autor: Profimedia

Už před ruským vpádem na Ukrajinu se ceny potravin šplhaly prudce vzhůru - kvůli velkým suchům v Latinské Americe a Africe, pandemií přerušeným dodavatelským řetězcům, prudce zdražujícím hnojivům a stoupající čínské poptávce. Situaci dále vyostřil útok Ruska, největšího vývozce pšenice, na Ukrajinu, která je čtvrtým největším exportérem pšenice a hlavním vývozcem slunečnicového oleje,. Podle OSN vzrostl cenový index základních potravin od začátku války o 17,3 procent na historické maximum. Například pšenice na komoditní burze v Chicagu, které je vodítkem pro ceny na celém světě, v posledním roce stoupla na dvojnásobek. O počínající potravinové krizi jsme hovořili s Joem Glaubnerem, bývalým hlavním ekonomem na americkém ministerstvu zemědělství a nyní analytikem v Mezinárodním institutu pro výzkum potravinové politiky (IFPRI).

Ukrajině se říká “obilnice světa”. Máte přesný obrázek o tom, co se teď děje na tamních polích?

Je těžké udělat si úplně přesný obrázek. Víme jistě, že asi třicet procent vloni sklizené pšenice a polovina vloni sklizené kukuřice pořád zůstala v ukrajinských sýpkách. Obvykle se vyváží v únoru, ale kvůli vojenské blokádě železnic a přístavů v Černém a Azovském moři to teď nejde. Zjevně dochází ke snaze vyvézt část produkce přes Polsko nebo Rumunsko, ale tamtudy jde vyvézt jen zlomek toho, co obvykle přes moře. Po železnici na Západ teď navíc musí proudit hodně lidí a jiného zboží. A i kdyby šlo tuto dopravu nějak vymyslet, nejsou případné náhradní přístavy připravené k tak velké přepravě komodit. Přístav v polském Gdaňsku například není dost hluboký, pšenice by se musela nejprve skládat na menší lodě a pak převézt k větším nákladním plavidlům. To vše je nesmírně nákladné. Přesměrování vývozních tras do Polska a Rumunska by tedy trvalo nějaký čas a vyžadovalo značné investice. Krátkodobě nepůjde přístavy na jihu Ukrajiny nahradit.

To jste mluvil o osudu loňské úrody. Jak to dopadne s letošní?

Výhodou u pšenice je, že se sází na podzim, ukrajinští farmáři to tedy stihli. V těchto týdnech se obvykle otepluje, farmáři hnojí pole s pšenicí a zasévají ječmen, slunečnici a kukuřici. Počasí je letos velmi dobré, ale je nejasné, nakolik se farmářům podaří hnojit a jestli mají vůbec dostatečný přístup k hnojivům, která se obvykle dováží hlavně z Ruska a Běloruska. Navíc podle ukrajinského ministerstva zemědělství chybí deset až patnáct procent farmářů, protože jsou povoláni do zbraně. Další otázkou je, nakolik se v létě podaří sklidit, zvláště na Ruskem okupovaných územích. A dále pak, čímž se vracíme k zablokovaným přístavům, co se s touto sklizní vůbec stane - zda bude uskladněna a zachována její kvalita do doby, kdy bude export zase možný. Slunečnice se pak přímo na Ukrajině zpracovává do oleje a část těchto provozů je zničená - a opět nevíme, nakolik půjde pracovat ve stále funkčních provozech.

Je možné už teď srovnat letošní úrodou s tou loňskou, předválečnou?

V této chvíli je to složité, slyšel jsem jen různé útržkovité informace. Mnoho lidí odhaduje, že se produkce sníží na polovinu, ale opravdu těžko říct.

Rusko je hlavním světovým vývozce pšenice. Byl obchod s tamními potravinami také omezen?

Satelitní snímky ukazují, že lodě s nákladem mají kvůli ruským vojenským manévrům potíž dostat se z ruských přístavů. Už před válkou Rusko zdanilo export řady komodit a v březnu zakázalo vývoz do některých sousedních zemí, například Arménie a Běloruska, kudy se obchodníci snažili tyto vysoké daně obcházet. Takže export je nižší než obvykle a komplikují jej i ekonomické sankce proti ruským bankám.

Jak přesně?

Potraviny byly cíleně se sankcí vyjmuty, západní vlády nechtěly zhoršit potravinovou bezpečnost ve světě. Sankce tedy neohrozí velké nákupy, například polovinu egyptského dovozu pšenice nakupuje z Ruska přímo egyptská vládní agentura. Ale prodraží náklady mnoha menších dovozců například v Turecku, kteří se v nových opatřeních musejí naučit chodit. Velký dopad by sankce mohly mít na ceny hnojiv ve světě: Rusko už zastavilo vývoz některých surovin, z nichž se hnojiva vyrábějí, a rostoucí ceny plynu zvláště v Evropě prodražily výrobu hnojiv - některé velké firmy už kvůli nim zastavily nebo omezily provoz.

Dá se teď už říct, jaký dopad bude mít válku na hlad, respektive dostupnost potravin ve světě?

Těžké to bude pro země, které jsou závislé na pšenici. Například v Egyptě přes 35 procent kalorií pochází z konzumace pšeničného chleba, podobné je to v Tunisku. 70 až 80 procent pšenice se přitom dováží, Jemen dováží dokonce sto procent spotřeby. V těchto zemích to tedy bude mít okamžité dopady. Před deseti dvaceti lety dovážely severoafrické státy pšenici odjinud, takže by to měly zase dokázat, ovšem nakupovat budou za vyšší ceny - z USA, Evropy, Austrálie nebo i Indie, která oznámila, že je schopná vyvážet mnohem více než doposud.

Pekárna v Káhiře - ilustrační foto • Autor: Bloomberg via Getty Images
Pekárna v Káhiře - ilustrační foto • Autor: Bloomberg via Getty Images

Jak se s vyššími cenami popasují nejchudší africké státy?

V subsaharské Africe se sice ve městech chléb jí, ale není tak významnou složku výživy. Lidé snadno mohou přejít k jiným zdrojům kalorií, například z manioku, oky, čiroku, rýže. Takový přechod není možný na severu Afriky a na Blízkém východě, kde je chléb historicky a kulturně základem stravy. I pro farmáře v subsaharské Africe jsou problémem rostoucí ceny hnojiv, budou je kvůli zdražení možná používat méně, a to se promítne do úrody i cen. Možné také je, že tamní farmáři zcela přejdou od pěstování plodin, které vyžadují hodně hnojiv, k méně náročným. Tuto změnu už pozorujeme v USA, kde stouplo pěstování sóji.

Jak se vlastně stalo, že Egypt, světově nejvyšší dovozce pšenice, je tak závislý na Rusku a Ukrajině?

Je to fascinující příběh minulých třiceti let. Vlivem investic do lepších hnojiv, semen a techniky až ve 21. století dramaticky stouply výnosy ukrajinských a ruských polí, následovaly investice v přístavech - a tyto země se staly zásadními exportéry. Ještě v devadesátých letech Rusko i Ukrajina potraviny dovážely. Pak už bylo pro Egypt logické, že bude nakupovat právě odsud - z černomořských přístavů je to do Egypta blízko, ukrajinská a ruská produkce tedy byla levnější.

Jsou nyní chudé státy více ohrožené hladem než v minulosti?

Řekl bych, že světový systém produkce potravin je pozoruhodně odolný. Navzdory pandemii totiž zemědělský obchod rostl. Je pravda, že v posledních letech opět stoupl podíl podvyživených lidí. Nebylo to ale způsobeno nedostatkem potravin, nýbrž jejich vysokou cenou. Proto i teď Egyptu nezbyde než vydávat ještě více peněz na subvence na chléb, který by za tržní ceny přestal být pro chudé dostupný. Lekce z protestů arabského jara je jasná: udržet nízké ceny potravin. Stoupnout bude muset i humanitární pomoc. Světový potravinový fond, který pomáhá například milionům Jemencům, bude potřebovat více peněz od vlád, jinak bude pomoc omezovat.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].