Politolog: Severní Albánci mají silný válečnický étos. I to mohlo motivovat džihádistu
 
Vídeň
Vídeň po útoku • Autor: ČTK/AP, Ronald Zak

Politolog z Ústavu mezinárodních vztahů a FSV UK Emil Aslan přes patnáct let zkoumá radikalizaci mladých muslimů a radí v této otázce nadnárodním institucím. Teroristický útok v rakouské metropoli, při kterém zemřeli čtyři lidé a dvacítka byla zraněna, připisuje mimo jiné identitárnímu pnutí mezi islamisty z Balkánu - a tvrdí, že by ho opakování atentátů nepřekvapilo.

Rakousko bylo dlouho islamistických útoků uchráněno. Proč teď atak ve Vídni?

Na to, proč se to stalo zrovna ve Vídni, nemáme ještě dost dat. K podobnému útoku může dojít v téměř jakémkoli kosmopolitním městě. Vídeň má početnou muslimskou komunitu a je od 90. let centrem balkánského islamismu. Rakousko má obecně velmi dobře nastavený systém protiteroristických opatření i efektivní zpravodajské služby - i proto se jim podařilo zabránit několika podstatným teroristickým útokům. Rakouské tajné služby proto zřejmě budou čelit kritickým dotazům, jestli měly hlavního útočníka z Vídně v hledáčku, protože se v minulosti snažil dostat do Sýrie k Islámskému státu a byl kvůli tomu zatčen a odsouzen.

Emil Aslan
Emil Aslan • Autor: Martin HLADIK, ÚMV

Útočil rodilý Vídeňan, potomek albánských rodičů ze Severní Makedonie. Dosud jsme znali džihádisty převážně z rodin ze severu Afriky nebo Blízkého východu. Je útok člověka s kořeny na Balkáně novinkou?

Nejsem si jistý, jestli někdy v minulosti došlo v Evropě k útoku džihádisty albánského nebo makedonského původu. Nicméně do Sýrie odešla bojovat řada kosovských a makedonských Albánců. Jejich podíl v Islámském státu byl nepoměrně vyšší než například u Turků. To se vysvětluje různými způsoby - například tak, že severní Albánci, takzvaní Gegové, mají silný válečnický étos. Turci v diaspoře jsou naopak často přívrženci gülenistického islámu (podle jeho zakladatele, islámského učence Fetulláha Gülena, pozn.red.), který je postaven na islámském mysticismu, tudíž humanisticky orientovaný a do jisté míry představuje protipól salafisticko-džihádistického islámu. V případě Albánců je navíc islám hodně otázka identitární. Umožňuje jim vymezovat se proti slovanským Srbům a Makedoncům. Islámská vzdělanost je tam výrazně nižší, což mimo jiné znamená, že mezi nimi neexistuje imunita vůči džihádismu. Některé studie ukazují, že nábožensky založení muslimové jsou často imunní vůči projevům džihádismu.

Může tento útok motivovat další džihádisty z Balkánu?

Já si nemyslím, že tu platí nějaká etnická nebo regionální podmíněnost; je to hodně internacionální. Ale z minulosti víme, že pokud došlo k útoku jednotlivce, který vyžadoval relativně malou přípravu, došlo následně k řetězové reakci. Inspirovalo to k činu víc lidí, kteří o tom někdy uvažovali - typicky když útočník najel náklaďákem do davu lidí jako v Nice před čtyřmi lety, tak se tento scénář opakoval, v tomto případě v Německu a jinde. Nebyl bych proto překvapený, kdyby podobných útoků přibylo.

Minulý týden zaútočil džihádista s nožem v ruce právě v Nice, předtím v Paříži, teď Vídeň. Pozorujeme nějaký nový druh islámského teroru v Evropě?

To asi není schopen v tuto chvíli nikdo říct. A nevím, jestli jsou to momentálně schopny říct tajné služby, které jsou do toho vtažené. Mezi oběma atentáty je na první pohled rozdíl: v Nice útočil jeden člověk pouze s nožem, ve Vídni se plánovala větší akce za použití více účastníků a poloautomatických zbraní, což už vyžaduje jistou přípravu. Může to ale motivovat další domácí teroristy - a tomu je potřeba zabránit. Bavíme se tu o rukopisu, který se etabloval před několika lety, kdy na popud Islámského státu začalo docházet k teroristickým útokům jednotlivců na ulicích evropských měst.

Reklama
Reklama

Macron v Nice
Prezident Macron několik hodin po útoku navštívil okolí kostela Notre-Dame v Nice • Autor: Profimedia

Existuje způsob, jak se těmto útokům bránit? A jak jim předcházet?

Recept je v zásadě stále stejný. Monitorování jednotlivců včetně komunikace na sociálních sítích. Spolupráce bezpečnostních složek uvnitř státu i mezi státy. Práce s komunitami. Přistěhovalecké komunity mají specifickou kulturu, která nesouvisí nutně s islámem, například to, že donášení policii se nedělá, protože hrozí, že dotyčný i jeho rodina bude čelit komunitní ostrakizaci: už si nenajde práci, jeho dcera se dobře nevdá… Členy těchto komunit je potřeba přesvědčit, aby s policií spolupracovali, vysvětlit jim, že je to v jejich zájmu, a třeba je i chránit. Je nutné bezodkladně vyhošťovat ty, kteří mají být vyhoštěni. A pak je třeba dohlížet na imámy, monitorovat pololegální uliční mešity a vězení, jež jsou často místem šíření džihádistického islámu. Není to krátká ani jednoduchá cesta, ale žádný lepší recept dosud vymyšlen nebyl.

Francouzský prezident Macron vyhlásil plán na deradikalizaci islámu ve Francii a mimo jiné oznámil výchovu francouzských imámů. Je to dobrá cesta?

Obecně řečeno ano, ale je tu delikátní hranice. Pokud si náboženská obec bude myslet, že dotyčný je dosazený vládou, nebude mít potřebnou autoritu, a může být vnímán dokonce jako kolaborant. Skutečně klíčové je, aby se ve společnosti neprosazoval názor, že jde o generickou válku mezi křesťany a islámem, o to přesně usilují džihádisté. Musíme přesvědčit většinově kulturní či nominální muslimy, že je společnost nebude diskriminovat na základě jejich náboženského přesvědčení, které u nich funguje spíš coby součást etnické identity. Týká se to zejména běžného života, například případné diskriminace na trhu práce jen proto, že se někdo jmenuje Mahmúd.

Muslimskou komunitu znáte dobře. Proč ji tak dráždí karikatury proroka Mohameda, ačkoli řada útočníků jsou mladíci, kteří poslouchají tvrdou hudbu, používají vulgarismy a sami karikují svět okolo sebe?

Protože karikatury jsou pro ně opět identitární záležitostí, nikoli něco, čím se v každodenním životě řídí. Mnozí mladí muslimové na Západě pijí alkohol, mají sexuální partnerky, ještě než vstoupí do manželství, a islám je nezajímá do chvíle, než se aktivizuje povědomí o konfliktu, do kterého jsou vtažení. Na opačné straně jsou pak ti, kteří je a jejich hodnoty cíleně ponižují a dávají to okázale najevo. A v okamžiku, kdy na nás “oni” útočí, utahují si z nás a ponižují nás, nejde až tak o tu samu karikaturu islámského proroka jako o komunitní cítění, že “jsme pod útokem” a nesmíme si to nechat líbit. Mnozí z těch, kteří proti karikaturám protestovali, je nikdy ani neviděli.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Kateřina Šafaříková

redaktorka, Fokus

safarikova
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1172

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte