Od nástupu husitství už univerzity v českých zemích neoslňovaly

Kdy a proč vznikaly první univerzity?

Slovo univerzita má význam společenství. První se objevovaly převážně ve dvanáctém století v západní nebo jižní Evropě, v Itálii, Francii, Anglii, Španělsku. Vznikaly spíše spontánně, než aby byly zakládány. U nižších škol se formovaly skupiny učitelů a jejich žáků, kteří se začali vymykat z okolního společenství, z prostředí středověkého města. Tato společenství získávala privilegia od panovníků nebo od církevních autorit. Teprve pak byly tyto první univerzity ustaveny jako organizační jednotky – v Boloni, Padově, Paříži, Oxfordu nebo Cambridge.

Čím přesně se společenství vymykala?

Ti lidé se chtěli učit a získat znalosti, které by je opravňovaly k nějaké profesi. Hlavními oblastmi byla teologie, práva a medicína. Existoval ale také nižší stupeň univerzitního vzdělání spojovaný s artistickými fakultami, což byla taková univerzitní přípravka, kde se učilo sedmi svobodným uměním - nejprve gramatice, rétorice a dialektice, což vlastně znamenalo prohlubování znalostí latiny, kterou studenti už museli předtím v nějaké alespoň základní podobě umět. Dále pod svobodná umění spadaly vyšší znalosti shrnované pod pojmy aritmetika, geometrie, astronomie a muzika, tedy nauka o harmonii, nejen hudební, ale i harmonii světa. Na nižším stupni se v rámci středověké filozofie vyučovaly i základy přírodních věd. Prohlubování filozofických znalostí už bylo součástí vyššího vzdělání, převážně teologického. Čili po nižším stupni pak následoval vyšší – teologie, právo či lékařství – který už připravoval studenty pro konkrétní, vysoce prestižní, elitní povolání.