Obchod jako s Rumunskem. Čínské sankce za návštěvu Tchaj-wanu by Česko zásadně nepoškodily

Předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) v sobotu odjel na ostře sledovanou oficiální návštěvu Tchaj-wanu. Dvacetimilionový ostrov považuje pevninská Čína za svoje území a v měsících předcházejících cestě Česku opakovaně vyhrožovala, že návštěva nezůstane bez odpovědi. Ekonom Vilém Semerák z akademického institutu CERGE-EI udělal simulaci, jak by na Česko dopadlo případné obchodní embargo Číny, protože tak v minulosti Peking trestal jiné země kvůli jejich politickým rozhodnutím. A v rozhovoru pro Respekt říká, že celkový dopad případného čínského trestu bude jen malý - v řádu “několika desetin jednoho procentního bodu HDP.”

Jste autorem simulace ekonomických dopadů, pokud by se Čína rozhodla potrestat Českou republiku za návštěvu šéfa Senátu na Tchaj-wanu. Co přesně měla simulace navodit?

Snažil jsem se propočítat, jaký by byl maximální rozsah škod, ke kterým by mohlo dojít. Co by se stalo, kdyby Čína ze dne na den vypnula veškeré české exporty zboží a služeb do Číny, veškerou spolupráci v dodavatelských řetězcích - a jaký by byl dopad i po zahrnutí nepřímých dopadů na naši ekonomiku.

K čemu jste tedy došel?

Když jsme vycházeli z dat světové input-output tabulky, tak se zdá, že pokud by Česká republika přišla o veškeré ekonomické toky z Číny včetně dodávek meziproduktů a polotovarů, včetně zboží a služeb, tak horní mez toho dopadu by byla zhruba někde kolem jednoho procenta hrubého domácího produktu.

To je docela málo. Je to jen kouzlo statistiky, že Čína je docela malý obchodní partner ČR?

Souvisí to s tím, že podíl Číny na našich obchodních vztazích je relativně malý. Když se podíváme na exporty zboží, tak se pohybujeme zhruba mezi hodnotami 1,2 - 1,3 procenta našich exportů. U služeb byl nárůst díky čínskému turismu o něco vyšší, tam jsme zhruba na 2,3 procenta. Kdybych to měl srovnat kvantitativně, tak v roce 2019 naše exporty do Číny byly nižší než náš vývoz do Rumunska nebo do Švýcarska. Je to tedy zajímavý nepoměr: kdyby někdo vystoupil v českých médiích s tím, že Rumunsko nám vyhrožuje, že na nás uvalí embargo, protože se mu něco nelíbí, nebral by to nikdo vážně. Čína má stejně velký objem obchodu, ale je světová mocnost – což způsobuje, že je tady ona mediální fikce, že dopad by musel být výrazně větší.

Studoval jste minulé případy, kdy Čína uvalila obchodní embargo na nějakou zemi, aby ji potrestala za její politický krok? Co z toho lze vystopovat?

Díval jsem se na sankce, které následovaly poté, co v roce 2010 Norsko udělilo Nobelovu cenu míru čínskému disidentovu Liou Siao-poovi. Tehdy se bez předchozího avíza ze dne na den norští exportéři lososů a výrobků z lososího masa do Číny setkali s tím, že původní cesta nebyla průchozí. Čerstvé lososí i uzené maso najednou zůstávalo viset na čínských hranicích, objevila se extrémní zdržení při celních kontrolách - a pokud čeká čerstvá komodita dva týdny na hranicích, je pak samozřejmě k nepoužití. A vše bylo zaváděno velice zajímavým způsobem: nejprve jen na některých hlavních vstupech, kdy byli norští vývozci schopni obejít překážky přes vývoz do jiné země, typicky Vietnamu. Celkové makroekonomické dopady na Norsko vážné nebyly, tedy kromě toho konkrétního sektoru. Politicky to však byl poměrně jasný signál norské vládě a podnikatelskému sektoru: tohle se nám nelíbilo. Embargo pak trvalo několik let, byť jej oficiálně Čína nikdy neoznámila. Nicméně ani v norském, australském či jiných případech nedošlo ke stoprocentnímu vypnutí obchodu - a podobně by to zřejmě dopadlo i u nás.

Existuje v tom jednom procentu, ke kterému jste došel, také konkrétní sektor nebo několik konkrétních firem, které by případné embargo výrazně zasáhlo? Například škodovku, Linet nebo Preciosu, které jsou v Číně zavedené?

Pokud se podíváme na firmy typu Preciosy nebo Linetu, které byly hodně akční a mají v Číně zastoupení, je jasné, že je tu větší pravděpodobnost, že by byly takovým zásahem ovlivnitelné. A navíc jsou logičtějším cílem, protože byly svým způsobem výlohou vztahů s Čínou - byly zmiňovány na stránkách ambasád a v reportech o tom, jak dobře probíhá český export s Čínou. Pokud by šlo o pozornost Číňanů, bohužel mohou být první na ráně.

Jaké dopady lze na základě minulých zkušeností očekávat na české investory v Číně, zejména na Homecredit ze skupiny PPF?

U investorů je to složité, ne všichni jsou nutně organizovaní jako čistě české firmy, mohou být někdy rezidenty jiných daňových nebo správních destinací. Nicméně pokud se bavíme o českých firmách, které byly aktivní na trhu spotřebitelských úvěrů v Číně, tak budou ve velmi zranitelné situaci vzhledem k tomu, že čínská ekonomika kvůli zpomalení může zažívat i nesouvisející problémy. Může tak být poměrně pravděpodobné, že se někdo pokusí situaci využít a na tyto firmy zatlačí, aby je donutil spolupracovat - a přinejmenším přispět ke kýženému mediálnímu obrazu reakce čínské strany.

Jaký efekt by tedy případná čínská stopka přinesla vývozu z Číny do Česka?

Na rozdíl například od Japonska se nezdá, že bychom byli extrémně závislí na jednom konkrétním, obtížně nahraditelném čínském vstupu. Japonsko bylo závislé na dovozu prvků vzácných zemin pro svoje výrobce elektroniky, které jednu dobu kontrolovala Čína, a čínské embargo na Japonsko tento sektor do značné míry odnesl. Druhou věcí je, že vzájemný obchod je výhodný pro obě strany – a země, která uvaluje podobná opatření, se snaží maximalizovat politický tlak a současně minimalizovat dopad na vlastní stranu. V situaci, kdy by se jednalo o zajímavé exportéry čínských výrobků, je určitá šance, že se budou snažit hledat alternativní cesty, jak dodávky zabezpečit, což se v případě embarg děje vždycky. Například kvůli evropským sankcím na Moskvu teklo přes Bělorusko velké množství velmi zajímavých výrobků do Ruska. Bělorusko bylo z ničeho nic významným exportérem mořských produktů.

Je v Česku čínská firma, která spoléhá na dovoz z Číny a případná komplikace obchodu ji bude zajímat?

Relativně vysoko na tomto žebříčku je firma Changhong, která odebírá elektronické komponenty z Číny a u nás z nich vyrábí televize a další výrobky, které pak dál prodává ve střední a západní Evropě. Jde však o čínskou firmu a lze předpokládat, že by v případě embarga Peking volil typ překážky, která by ji nepoškodila.

Díval jste se na obchodní data v minulých případech. Je v případě Česka něco specifického i mimo obchod; něco, co ovlivní čínskou reakci?

Věc, která může ovlivnit čínskou reakci, je, že se Peking v minulosti poměrně dost snažil, aby se dokázal uplatnit v rozvoji české jaderné energetiky - a nyní vláda rozhodla o dostavbě Dukovan. Podobně se jedná o uplatnění Číny v sítích 5G. V takovém prostředí je kontraproduktivní snaha potrestat zemi způsobem, který bude flagrantně demonstrovat, proč na Číně nebýt závislý. Takže i to může způsobit, že reakce Číny bude dost odlišná.

Jaký reálný dopad cesty předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan lze tedy předpokládat?

Dá se očekávat, že nastane určitá mediální bouře ohledně toho, jak budou využity reálně existující problémy. Mluví se o SmartWings, kde čínský investor zvažuje odchod ze společnosti. A může dojít k tomu, že CITIC při likvidaci svých pozic bude zdůrazňovat, že by byla ochotna více podržet některá aktiva, ale neudělá to právě kvůli změně politické nálady. Dá se také očekávat pomalejší návrat - pokud vůbec návrat - čínských turistů, mohou nastat změny v oblasti výměny studentů mezi Českem a Čínou. K nějaké formě minimálně verbálních hrozeb a jejich dopadu zřejmě dojde, nicméně nemělo by to Českou republiku z hlediska celkového makroekonomického vývoje postihnout nijak dramaticky. Pokud půjde o obchodní šoky, tak možná v horizontu oněch několika desetin jednoho procentního bodu HDP.