Nejvíc ze všeho bych vládě doporučil zvednout přídavek na děti

Ve snaze chránit obyvatele před rostoucími cenami energií nebo potravin zavedla vláda Petra Fialy dvě hlavní opatření – tzv. pětitisícovku vyplácenou za každé dítě a energetický tarif snižující plošně všem poplatky za energie. Poradní sbor expertů sdružený v NERV, který vládě radí v ekonomických otázkách, ale přišel s vlastním souborem doporučení, jež by podle jeho členů byla účinnější než vládní plošná pomoc. Šestnáctistránkový dokument dostupný na webu vlády doporučuje především zvyšovat už existující dávky, které stát nyní vyplácí. Tím se pomoc dostane k těm opravdu potřebným. Člen poradního souboru NERV a pedagog CERGE-EI Daniel Münich osobně považuje za nejúčinnější zvednout přídavek na děti.

Tématem, které teď v Česku řeší většina domácností, je prudce stoupající cena energií. Řešíte vy sám tenhle problém?

Díval jsem se, že zatím nárůsty byly v nějaké míře rozumné. Ale ještě to není konec zdražování, samozřejmě. Přistupuji k tomu následovně: mám standardní velké dodavatele a vím, že sám s tím nic nenadělám. Předem jsem smířený s tím, že to, co mi přijde, budu muset zaplatit. Řekli jsme si jen doma, že budeme častěji topit dřívím, protože máme tu možnost. To je vlastně dobré, protože teplo z kamen je navíc příjemnější než to plynové. Ale rozhodně nejsem z těch, kteří by si nemohli pomoci sami. A rozhodně si nemyslím, že jsem z těch, kteří by měli dostávat zvýhodněný tarif. Přesto ho dostanu, protože je nastavený plošně pro všechny domácnosti.

Tím se dostáváme k vládní snaze zabránit tomu, aby rostoucí ceny energií zruinovaly české domácnosti. Hlavní jsou dva nástroje. Jedním je pětitisícovka na dítě, která se nyní začala vyplácet, a pak vámi zmíněný energetický tarif. Jsou to podle vás adekvátní nástroje pro zvládnutí současné situace?

Kdyby se jako krok číslo jedna výrazným způsobem navýšily stávající způsoby, které znají všichni včetně dotčených úřadů, to znamená přídavky na děti a příspěvek na bydlení, a pak by nějakým zázrakem zbyly peníze i na zlevněný tarif, případně na vyplacení těch pěti tisíc, tak proč ne. Ale jako ekonom vím, že vláda teď stojí před dalším obrovským problémem, a to je konsolidace veřejných financí. Když také vezmu v potaz, že obě opatření jsou jednorázové platby, tak mi to úplně nevychází. Je to hodně drahé tím, že je to plošné, a k lidem, jimž by to skutečně výrazně pomohlo, půjde relativně málo.

Jak si vysvětlujete, že to takhle vláda udělala? Je plošné rozdávání jednodušší na administraci, nebo je smyslem ukázat, že vláda se snaží pomáhat opravdu všem?

Bude v tom asi obojí. Rozhodně tu byla potřeba udělat gesto, že všem bude pomoženo. Možná, že když to vláda říkala, ani si neuvědomila, že to bude stát velké peníze. A zároveň tam byla i snaha, jak to udělat co nejjednodušeji. Tedy uvažování, že čím to bude plošnější, tím to bude jednodušší. Ale ono se pak ukázalo, že tím, jak je vše nestandardní, je to vlastně pro státní aparát komplikované. Takže v plošnosti nakonec nebyla ani síla jednoduchosti.

Jednodušší by tedy podle vás bylo zvýšit stávající dávky…

Ano, za prvé okruh těch, kteří pobírají přídavek na děti; to roste s životním minimem. Velikost dávky se pak zvyšuje změnou zákona. Přeškrtnout čísla, změnit je v zákoně, je pro poslance poměrně rutinní záležitost. To by šlo rychle, už to dávno mohlo být. A rodiny příjemců, což jsou většinou samoživitelé, by měly jistotu, že přídavek bude vyšší trvale, dokud problémy potrvají. Nyní je přídavek na děti o 30 procent nižší vůči mzdě, než byl v roce 2008, což je do očí bijící. Proč není aspoň na úrovni roku 2008? Když si to převedete na peníze, tak náklady na navýšení by stály miliardu. Což je jedna dvacetina úsporného tarifu a desetina jednorázového příspěvku pět tisíc.

Vy jako NERV jste navrhli balíček sedmi opatření pro pomoc nízkopříjmovým domácnostem. Můžete přiblížit, v čem se váš návrh od státní pomoci liší?

Asi klíčová věc je u všech věcí ona zacílenost na skutečně potřebné, kterými jsou - když to zjednoduším - malé domácnosti, zpravidla jeden člověk, který má navíc ještě nějaké překážky v práci. Buď zdravotní, nebo má dítě, nebo už je příliš starý. A musí táhnout téměř fixní náklady oné domácnosti na bydlení, což je specifická charakteristika toho, co se dneska děje. To znamená, že je vlastně jedno, jestli žijete sám, ve dvou nebo ve třech, prostě za energii a bydlení platíte nějakou fixní částku. A to finančně nevychází dost dobře ani u normativů na bydlení, které nedoceňují právě malé domácnosti, ani u valorizace nízkých důchodů, kdy dnešní dění těžce dopadá na samostatně žijící důchodce s nižším důchodem.

V úvodu dokumentu vyčíslujete na konkrétní sumě, jak se změnily náklady na bydlení. U průměrné domácnosti se zvýšily měsíční náklady na bydlení oproti loňskému podzimu o 2000 korun. To je pro bohatého člověka skoro zanedbatelné, ale pro rodiny s podprůměrnými příjmy žijícími z jednoho platu to může být velký nárůst.

Přesně tak.

Váš materiál také ukazuje, že počet lidí, kteří z měsíčního platu neušetří ani 500 korun, stoupl z 20 na 34 procent meziročně. Jak závažný je to problém?

Je ještě závažnější proto, že tam vidíme čísla v nějaké rozběhové fázi. Čeká se, že spoustě lidí vyprší fixace energií během podzimu a přijdou jim namísto toho obrovské pálky. Takže my vlastně vidíme teprve stoupající křivku - a už ta vypadá dost ošklivě. Je potřeba předjímat, co přijde.

Kam až vše může stoupnout?

To se takhle od boku neodvážím střílet. Důležité ale je, že řada z těch lidí spotřebovává úspory, takže polštář, který třeba měli, jim ubývá. Až se vypotřebuje, dostanou se na hranu, kdy budou nuceni krátit už nezbytné výdaje. Na kroužky dětí a podobně - což snižuje šanci dětí uspět někdy v budoucnosti.

Jeden z bodů, které popisujete, upozorňuje na to, že u nás příspěvky na bydlení čerpají jen čtyři procenta populace, ačkoli nárok má zhruba 20 procent populace. Vy radíte dostat k lidem informaci, že tu možnost mají. Jak by to vláda měla udělat?

Nechci si hrát na mediálního specialistu, který radí vládě, jak dělat kampaň. Ale určitě lze vymyslet řadu způsobů, ať už přes média nebo zprostředkovaně přes banky, přes úřady. Dosavadní přístup byl o tom moc nemluvit - o to méně lidí si o to řekne a náklady nebudou tak vysoké. A kdo to bude opravdu potřebovat, ten si informace nějak najde. Ale ta čísla jsou skutečně na evropské poměry velmi nízká. Zajímavé je, že neproběhla ani analýza, proč tomu tak je. My se můžeme pouze domnívat, že to je nízkou informovaností, že to je stigma efektem, že tam jsou administrativní překážky ve smyslu papírování a běhání po úřadech. Může tam být i gramotnostní problém, že lidé netuší, co se po nich chce. Ale my nevíme, jaké ty důvody to jsou. Přitom by neměl být problém se těch lidí zeptat.

Který z vašich sedmi bodů v balíčku je teď nejvíc akutní nebo nejpotřebnější?

Asi bych vybral valorizaci přídavku na děti. Jak jsem už naznačil: za prvé proto, že se od roku 2008 nechal strašně degradovat. Za druhé je to velice dobře zacílené a navýšení vyjde strašně levně. To jsou v podstatě drobné oproti částkám, které tu dnes létají vzduchem. A za třetí, lze to skutečně udělat škrtnutím zákonodárcova pera. Už to mohlo dávno být, respektive jde to rychle udělat. Pak lze přemýšlet, jak udělat náročnější změny, jako třeba změna normativu pro výpočet dávek na bydlení. To se musí domyslet. Nebo zacílit energetický tarif, to vyžaduje propojení databází. A daňové úpravy také vyžadují větší změny. Proto jsem vybral tohle opatření.

U vládního balíku zvaného deštník proti drahotě stojí, že na tuto pomoc má vláda vyčleněno 177 miliard korun. Na kolik by vyšel váš zacílený balík opatření?

Odhady jsou, že kdyby se zacílil na potřebnější, mohlo by to ušetřit 20 až 25 miliard korun.

Když si člověk čte váš balíček, zní vše logicky. A říká si, proč ho vláda nepřijala. Jak vlastně funguje komunikace mezi NERV a vládou? Jak se snažíte prosazovat své návrhy na jednotlivých ministerstvech nebo přímo na vládě? Z úterního článku v Hospodářských novinách vyplynulo, že ministři návrhy četli, ale nechtějí se k nim moc vyjadřovat…

Já bych neřekl, že ho vláda nepřijala. Oni to přijali s díky a s pochvalou - ale to neznamená, že se jim vše líbí a že vše budou realizovat. Jsem si jist, že na některých věcech už se pracuje, například na úpravách normativů na výpočet příspěvku na bydlení na ministerstvu práce. I úsporný energetický tarif ve druhém sledu v příštím roce už by snad měl být víc cílený, založený na propojení databází. Já doufám, že vláda vyslyšela hlavně volání pro vyšší přídavek na děti.

Jak tedy NERV funguje?

Tohle je čtvrtý NERV v historii a každý fungoval trochu jinak. My se teprve oťukáváme. Způsob fungování je hodně neformální. Něco jsme dali s kolegy na papír, zkonzultovali to s klíčovými ministerstvy financí a práce, pak jsme to upravili a zohlednili připomínky, které jsme shledali relevantními, a vypracovali jsme verzi, kterou vidíte vy a kterou jsme vládě prezentovali. Je jasné, že v některých ohledech se hlavně ministerstvo financí dívá skepticky na výdajová opatření. Ale jsem přesvědčen, že by mělo výdaje srovnávat s těmi existujícími. Ne říkat, že každý nový výdaj je špatný.

Kdy by se vaše opatření měla teoreticky začít projevovat?

Vezmu to postupně. Normativy by mohly jít poměrně rychle, pokud je skupina na ministerstvu práce připraví. To by mohlo být i teď na podzim.

To znamená, že příspěvky na bydlení by se mohly zvednout na podzim?

Ano. U cílenějšího úsporného tarifu podle mě není šance ve výhledu půl až tři čtvrtě roku, aby se nějak zásadně změnil. Půjde tam o integraci různých registrů různých částí státní správy - a víme, jak je to v Česku pomalé. Pokud jde o onu informační kampaň na to, aby více lidí čerpalo pomoc - ta by se dala udělat docela snadno, byť úřady práce budou vytížené a moc se nezapojí. Valorizace příspěvku na bydlení by šla velmi rychle. Tohle opozice určitě blokovat nebude. Slevu na poplatníka už vláda - myslím - nebude stíhat. Muselo by to být platné k 1. lednu jakožto daňová změna, a to se nestihne. Ale valorizace nízkých důchodů by opět mohla jít velmi rychle.