Bez Boha by byl život jen kus hovna

Před pár týdny váš přítel a soused z Plané u Mariánských Lázní Jan Šícha vydal knížku Betlém je vážná věc. Dílo dokumentuje vznik vámi vytvořeného betlému. Proč by vlastně oslava narození Ježíše Krista nemohla být zábava?

No, když víte, o co v tom příběhu jde, tak vás ten humor trošku přejde. Je to přece něco úžasného! A přitom to lidé často podávají jako nějakou legraci. Třem králům malují legrační nosy a tváře, dělat to takhle je velmi snadné. V žádném případě neříkám, že by z mého pojetí měl jít nějaký strach. Naopak: narodil se Ježíšek, tím se pro nás narodila naděje, že neumřeme, že se narodíme znova. Ale ano, vážnost je u betlémů namístě.

Váš betlém teď vystavují v Arcidiecézním muzeu v Olomouci. V pastýřské scéně jste zachytil Marii, jak spí s Ježíškem na matraci přikrytá Josefovým kabátem. Koukají na ně bílí králíci, zatímco Josef vedle vaří kaši. Jak dlouho jste o kompozici přemýšlel?

Dlouho. Aby to dávalo dohromady smysl, musí být celá scéna vyvážená. Vycházel jsem z logiky: v životě jsem častokrát spal venku, nic jsem s sebou neměl, a když je v noci deset stupňů, tak je to blbé spaní. Zima jim tehdy musela být i v Palestině. Takže jsem si říkal, že by bylo škoda pověsit ten kabát na hák, a položil jsem ho přes ně jako znamení péče. Určitě s sebou netahali peřiny, chodili, jak byli, a maximálně něco mohli najít v tom chlévě.