Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Respekt k právu, Společnost

Ani teď nemá vláda absolutní pravomoci

S advokátkou Petrou Dolejšovou o jedné nešťastné formulaci v zákoně a hledání míry v těžkých dobách

Premiér Andrej Babiš (ANO), náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula a bývalá hlavní hygienička Eva Gottvaldová • Autor: ČTK, Šulová Kateřina
Premiér Andrej Babiš (ANO), náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula a bývalá hlavní hygienička Eva Gottvaldová • Autor: ČTK, Šulová Kateřina

Kvůli mimořádným opatřením vlády, které vláda Andreje Babiše v posledních dnech zavádí, se ve veřejném prostoru už několik dní mluví o ekonomických dopadech vládních kroků na tuzemské podniky a podnikatele - nejnověji kabinet v noci na sobotu zakázal provoz restaurací a obchodů s výjimkou prodejen potravin, lékáren, drogérií nebo čerpacích stanic. Ale jak říká advokátka Petra Dolejšová, je možné, že postižené podniky si budou moct u státu zažádat o odškodnění.

Na svém facebookovém profilu jste napsala, že podle krizového zákona by měl stát „povinnost nahradit škody způsobené opatřeními v době nouzového stavu“. Co si pod tím představit?

Takzvaný krizový zákon říká, že stát má nahradit škody, které vznikly lidem nebo firmám v přímé souvislosti s krizovými opatřeními. A to jsou mimo jiné právě organizační opatření v době nouzového stavu. A teď co si pod pojmem škoda představit. Tady si  kolegy lámeme hlavy a lomíme rukama. Zákon je podle mě napsán celkem nešťastně, protože nám z něj vyplývá, že to může být jak reálná škoda, například na věcech, tak ušlý zisk. Je otázka, jestli to tak zákonodárci zamýšleli. Stát se na to určitě vesele koukat nebude a z praxe nám vychází, že o tom budou rozhodovat až soudy, protože obě strany na to budou mít jiný pohled.

Jak by podniky měly ztrátu v praxi prokazovat? Co vše se do ztráty dá zahrnout a kdo by měl na odškodnění nárok?

Nárok by měli lidé i firmy, kterým opatření přímo způsobilo škodu. Tu škodu je ale potřeba zaprvé vyčíslit a posléze prokázat. Tady bývá často zádrhel, protože není jasné, co vše se pod to podřadí. Stát bude mít tendence výklad zužovat. Upřímně - nejde se mu divit. Firmy, pro které opatření může být likvidační, budou mít tendence tam řadit maximum. Jsem přesvědčená, že konečné slovo budou opravdu mít soudy. Jako právníci se k tomu samozřejmě vyjadřujeme, ale zatím je to vše na úrovni debaty, protože se jedná o tak specifický případ, že právních expertů na něj v ČR moc mít nebudeme a musíme vyčkat na praxi.

A je reálné, že by stát škody skutečně musel nahrazovat?

Přiznám, že si vůbec neumím představit, co se bude dít. Můj osobní názor je, že ten zákon je napsán nešťastně a že při jeho psaní měli zákonodárci na mysli trochu menší „katastrofy“ s menšími dopady. Co ale teď, když je napsán? Upřímně si myslím, že se to dozvíme až za několik let u soudu. A ano, souvisí to s tím, že poškození budou muset mít velkou dávku vůle a trpělivosti.

Co byste podnikům jako advokátka poradila?

Spousta firem a živnostníků mi už volala - třeba restaurace musely nějak zpracovat rychle se kazící potraviny. Tady bohužel nejde čekat, až krize pomine, a je třeba všechno dokumentovat hned. Také je potřeba škodu minimalizovat – stornovat objednávky, přeložit akce, a tak dále. Až bude klidněji, poradila bych si dát dohromady všechny podklady, faktury, objednávky, smlouvy a vyčíslit škodu. Promyslela bych také, jestli budou chtít škodu uplatnit. Škoda se musí uplatnit do šesti měsíců. Samozřejmě bude důležité, jak se k tomu stát oficiálně postaví.

Vláda ve čtvrtek vyhlásila nouzový stav, což je opatření uvedené v krizovém zákoně. Stala se tím vládcem s absolutními pravomocemi?

To určitě nestala a pevně věřím, že si toho je vědoma i ona.

Jak a čím je omezena?

Jsou to pořád naše zákony. Jen se budou aplikovat jiné - třeba právě krizový zákon, který umožňuje nás omezovat víc než v době běžného chodu. Jsem právník, který rád poukazuje na to, že právo není černá a bílá, zloduch a hrdina. Že máme vlastně takové lidské desatero, které je chráněno Ústavou a Listinou. V rámci toho „desatera“ máme spoustu svobody a hodnot – a ty dál „prozařují“ zákony. A chráníme je všechny. Jenže pak dojde ke střetu dvou a soud musí rozhodnout, kterou z nich upřednostníme.

Můžete být konkrétní?

Krásně je to vidět na poměrně známé kauze – kdy samostříl poranil v chatě zloděje, který tam šel krást. Soudy rozhodly, že zdraví toho zloděje má přednost před ochranou majetku, že samostříl tam neměl co dělat. V této kauze proti sobě stálo právo vlastnit věc (chatu a vybavení) a zdraví (zloděje). A soudy řekly, že zdraví je víc. A tak se to má i nyní. Vláda může omezovat některé naše práva a svobody. Typicky svobodu pohybu, sdružování se nebo podnikání. Kde se to zastaví? To nikdo nemůže říct, ale chrání se vlastně ta největší hodnota, kterou máme - a to jsou lidské životy.

Je tu prostor pro zneužití nouzového stavu ze strany vlády?

Zneužít se dá samozřejmě všechno, ale budu věřit, že to snad v těchto těžkých situacích nehrozí.

Co hrozí občanům, pokud nebudou zákazy respektovat?

V řadě případů se bude jednat o přestupky s nemalými sankcemi a v některých případech se může jednat o trestný čin, případně o přitěžující okolnost – spáchání činu v době nouzového stavu.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].