Tomáš Glanc

Uvěznění dvou členů ruské umělecké skupiny vyvolává podezření, že nejde o běžné správní řízení

Berlínská výstava o komunitách umělců, které proměnily vnímání krásy

Bylo to symbolické datum: právě 5. března roku 1940 vydal Stalin pokyn k masovému vyvraždění polských důstojníků a inteligence v Katyni, o 13 let později pak ve stejný den zemřel.

Poté co nejsvětější patriarcha hovořil ve Francii o mravnosti, o kritériích duchovnosti, první, co udělá Rusko: předvede tam pornografii.

Čerstvý román Učebnik risovanija (Učebnice kreslení) ruského umělce Maxima Kantora je výjimečný především tím, že se autor pokusil charakterizovat epochu uplynulých dvaceti let v Rusku.

Moskevský klub Ikra (Kaviár) nedávno hostil křest čerstvého alba hudebníků, sdružených do skupiny Krovostok. Deska, nazvaná Skvoznoje (Napříč), vychází zhruba dva roky poté, co tato kapela definovala ruský rap jako svébytný a úspěšný jev, jehož vliv dalece přesáhl komunitu fanoušků hip hopu.

Hlavním hostem letošního 25. ročníku pařížského knižního veletrhu Salon du livre, který se koná vždy na jaře a těší se značné popularitě, bylo Rusko, respektive ruská literatura. Na výstavišti v Porte de Versailles vytvořil divadelní výtvarník Pavel Kaplevič dost nevzhledný březový háj se jmény spisovatelů na kmenech papírových stromků, ruské úřady sem vyslaly delegaci 40 autorů různého zaměření. Šlo o celkem srozumitelnou a nekonfliktní sestavu. Přijeli čítankoví klasici jako Vasilij Aksjonov nebo Andrej Vozněsenskij, autoři masového čtiva, které se prodává po statisících kusů (Alexandra Marinina, Leonid Juzefovič), představitelé někdejšího undergroundu (Dmitrij Prigov, Vladimir Sorokin), několik prozaiků, pro jejichž dílo je určující vztah mezi židovskou a ruskou kulturou (Assar Eppel, Leonid Giršovič), a další spisovatelé, kteří disponují mezinárodním renomé (Jurij Mamlejev, Ljudmila Ulickaja, Mark Charitonov a další). Čestné pozvání nakladatelství Fayard nemohl ze zdravotních důvodů přijmout Solženicyn a nepřijel ani král ruského bestselleru Boris Akunin.

Na mnoha univerzitách se dnes řeší otázka, jak dál postupovat ve studiu „národních“ kultur. Filologické ideologie romantiků, založené na představě, že kultury jsou homogenní organismy analogické živočichům, dělí se podle jazyků a bojují mezi sebou o prvenství a moc, se zdají být neudržitelné. Jednak svými xenofobními politickými východisky, neboť identita jazyka, národa a státu už dávno není žádoucím ideálem uspořádání světa, jednak věcně: proč pokračovat v redukci kultury na gramatiku a dějiny literatury – dnes, kdy víme, v kolika médiích se kulturní tvořivost děje a jak pevně se jednotlivé její projevy navzájem prostupují?