Terezie Pokorná

Ten nápad pobaví sám o sobě. Inspirací hříčky Davida Drozda a Pavla Baďury, z níž vychází poslední inscenace pražského Divadla v Dlouhé Kafka je mrkev, je tzv. liblická konference.

V neděli uplynulo patnáct let od smrti Jana Grossmana, osobnosti, která přinesla zásadní vklad do dvou zdánlivě protikladných disciplín, za něž bývají umění a jeho reflexe považovány.

Ačkoli se román Boženy Němcové stal východiskem mnoha divadelních podob, na „první scéně“ až do sklonku loňského roku nikdy uveden nebyl – a po návštěvě čerstvé inscenace je na místě se ptát, zda to tak raději nemělo zůstat.

Hrdina západu Johna Millingtona Syngea (1871–1909) patří k nejpodivuhodnějším hrám, které kdy byly napsány.

Pečlivým čtenářům Respektu či Revolver revue není třeba Kolegium pro podporu nezávislé vědy, umění a vzdělání představovat.

Před sedmi lety dostal český národ od svých pánů zase jednou danajský dar. S halasným vytrubováním a příznačnou nabubřelostí mu byly otevřeny brány experimentální scény Národního divadla.