Tereza Engelová

Nenávist fanatiků dohnala velvyslankyni i přes oceán

Pákistán čím dál víc připomíná křečka, který běhá v kole. Ať se snaží sebevíc, vždy stejně skončí na stejném místě. Důvod: hlavními hráči politické scény jsou pořád stejné rodinné klany, které mezi sebou řeší staré křivdy, a je tu stále tatáž silná a nezávislá armáda, která střeží své vlastní zájmy.

Při procházce jednou z islámábádských rezidenčních čtvrtí jsem si uvědomila, jak moc se za poslední rok bezpečnostní situace v Pákistánu změnila.

Jak se na konflikt v Gaze tváří Pákistánci? Zdálo by se, že to není těžké uhádnout: Pákistán neuznává existenci židovského státu. Jenže místní zdánlivě černobílé vnímání má přece jen šedé odstíny.

V souvislosti s útoky v indické Bombaji se rozpoutala debata o míře možného napojení pákistánské tajné služby (ISI) na islámské radikální skupiny, jako je Laškare Tajjiba. I když to Pákistán odmítá, plno indicií napovídá, že bezpečnostní složky s fundamentalisty minimálně udržují kontakty.

Ještě před půl rokem se o Tálibánu i v Péšávaru mluvilo jako o záležitosti kmenových území sousedících s Afghánistánem. Dnes na dvou těchto územích zuří boje mezi radikály a armádou, která měsíc co měsíc oznamuje „úspěšné“ završení operace, aby pak přiznala, že situace není ještě pod kontrolou.

Washington i Islámábád po léta hrály hru, která se nakonec ukázala být nevýhodná pro obě strany. Dnes, zdá se, dospěly k závěru, že bude lepší zamíchat karty a nasadit nový „paklík“ i za cenu, že vydají část svých trumfů.

O smrti Tomáše Bati jsem se dozvěděla z internetu uprostřed hor pákistánského Kašmíru. Nikdy jsem se s ním osobně nesetkala a ani jeho osobní příběh mě dřív nezajímal víc, než co jsem se dočetla na stránkách novin a časopisů. Zpráva o jeho odchodu ve mně ale vyvolala překvapivě sentimentální pocity a v duchu jsem mu musela složit hold.

Přiletěla jsem do Česka zrovna na vrcholu radarového šílení. Z novin se na mě usmívali Condoleezza Riceová s Karlem Schwarzenbergem a komentátoři už mohli jen opakovat opakované.

„Já se držím trochu v ústraní,“ řekl mi na konferenci věnované situaci v Pákistánu kolega z Dánska.