Ján Žilinský

Slovo priorita dnes už nic neznamená. Zákonodárci v Evropské unii a v USA se nemohou shodnout na tom, co je nejdůležitější. Někteří říkají, že hrozbou číslo jedna je globální oteplování, jiní poukazují na riziko hladu, další mluví o energetické nezávislosti na nestabilních dodavatelích.

O válkách a rozhodnutích panovníků se mluví téměř na každé hodině dějepisu, ale finanční krize se do učebnic dostanou málokdy.

Důvody krize jsou údajně ekonomické (příliš mnoho derivátů, iluze o stabilitě cen domů), politické (selhala regulace) a společenské (hluboké rozdíly mezi bohatými a chudými). Vysvětlení založená na analýze institucí, propojení a sítí jsou užitečná, ale neúplná.

Mnoho lidí – a nejen Američanů – upřímně věří, že jen co George W. Bush opustí prostory Bílého domu, nastanou lepší časy.

Na titulních stranách novin jsou téměř každý den fotografie zachmuřených lidí. Na jejich tvářích je vidět, že září bylo pro světovou ekonomiku jedním z nejdramatičtějších měsíců v moderních dějinách. Znamená to, že svobodnému trhu zvoní hrana a že globalizace bude opět čelit tvrdé kritice?