Věra Jourová: Sociální síť W jako nadějný experiment

Jen velmi málo věcí v našich životech není ovlivněno sociálními sítěmi. V odborných debatách prakticky kdekoli v Evropě se o sítích mluví buď přímo jako o zdrojích všech mizerií, kterými si jako společnost v současnosti procházíme, nebo aspoň jako o jejich posilovačích. Přikláním se k té druhé variantě. Sociální sítě (podle mnohých asociální sítě) slouží jako komunikační a informační nástroj, bez kterého už dnes možná většina lidí neumí existovat. Spojují nás, ale zároveň rozdělují, informují a dezinformují, formují a deformují. Jejich určitá pozitiva jistě nelze pominout. Jenže...

Někdy od roku 2015 sledujeme v evropském digitálním prostoru, jak se z břehů vylévá nenávist a netolerance. Řeklo by se (a nevím, jestli jsou na to přesná data), že tyhle nepěkné emoce a běsy ve společnosti dřímaly vždy, jen na ně teď na sítích víc vidíme. Davová sounáležitost „bratrů a sester v nenávisti“ vytváří dojem jakéhosi společenského opodstatnění, požehnání a známky normálnosti. A jak víme, nemálo dnešních politiků se bohužel neštítí nenávist podněcovat a sbírat na ní body. Takhle čile vzkvétající politický kšeft s nenávistí jsme tu mimochodem dlouho neměli.

Evropskou rozbuškou pro nárůst nenávisti na internetu byla migrační krize a islamistické teroristické útoky. V té době jsme na sítích zaznamenali nárůst podpory extremistických hnutí, nabádání k terorismu, dětské pornografie a nakonec i dezinformací s potenciálem ohrožovat bezpečnost. Sociální sítě se staly bojištěm s postupným zapojením umělé inteligence.

Kumulace nebezpečných dopadů na společnost vyvolala poptávku po regulaci, která byla nakonec velkou většinou evropských zákonodárců schválena. Vzhledem k tomu, že skoro všechny digitální platformy mají místo narození ve Spojených státech, podle některých se evropská regulace chovala a chová jako nepřátelský akt proti Američanům. Mockrát jsem to ještě jako evropská komisařka vyvracela s tím, že se my Evropani zkrátka jen začínáme bránit, že nechceme být lehce manipulovatelným davem, že nemáme zájem o ztrátu identity a autonomie v rozhodování o svých životech, že máme špatné zkušenosti s verbální nenávistí, kterou jsme v minulém století včas nedokázali zastavit.