Tomáš Brolík: Jsou tu hned dva nápady na novou Havlovu knihovnu. A tak její příběh nekončí

Vypadá to, že Knihovna Václava Havla skončila, respektive že její dosavadní život visí na vlásku (odešli od ní nejdřív Bakalovi, kteří ji platili, a pak i Dagmar Havlová, která jí propůjčuje Havlovo jméno a bez jejíhož souhlasu nic s Havlovým jménem nemůže fungovat), ale hned se tu rodí nápady na novou. Shoda je na tom, že je potřeba začít z gruntu znova. Děje se to veřejnosti před očima: je otázka, jestli to je dobře nebo špatně.

Poslední člen správní rady David Dušek (kterého do ní nominovala Dagmar Havlová), prý pořád věří, že knihovnu zachrání. Jeho plán: přesvědčit Havlovou, že tentokrát už to je vymyšlené lépe. Že knihovna bude mít několik větších sponzorů a ne jednoho, na němž bude závislá, a že tyto sponzory už Dušek má předjednané. Že program a způsob práce se dá osekat, ale že řada dobrých věcí by měla zůstat. Že tohle je něco, čemu by měla jméno svého zesnulého manžela propůjčit.

Teď se do věci vložil i tým, který po odchodu Bakalových podali hromadnou výpověď, na protest proti tomu, jak knihovnu vedl ředitel Tomáš Sedláček. Po Havlové ohlášeném odchodu, který by knihovnu ukončil, jí napsali veřejný dopis. V něm píšou, že by byli ochotní vzít výpovědi zpátky, pokud dá důvěru jim. Jejich plán: zbavit se Sedláčka i Davida Duška (jsou podle nich spřažení). Požádat osobnosti tuzemského veřejného života o záštitu nad novou knihovnou a, samozřejmě, taky sehnat sponzory. A taky “odstřihnout se od minulosti”, to jest od ředitelů, o kterých si tým tvrdí, že jim v práci spíš překážel než pomáhal.

David Dušek mi minulý týden říkal, že Dagmar Havlová je především “unavená”, z věčného tlaku okolí, kdy po ní v posledních měsících někdo neustále něco chce a žádá a přesvědčuje ji o své pravdě o tom, jak má knihovna vypadat. Její dopis, kterým odchod ohlásila, tak zní.