Marek Torčík: Podzemní ekonomie hub

My Češi jsme prý výborní houbaři. A tak mě překvapilo, že když před několika týdny vědci z organizace SPUN (Společnost pro ochranu podzemních sítí) zveřejnili dosud nejkomplexnější globální mapu podzemních houbových sítí, tuzemská média tuhle informaci víceméně přešla mlčením. Kdybychom přitom síť podhoubí tvořenou z drobných vláken, takzvaných hyf, natáhli, měřila by něco kolem 110 biliard kilometrů. Vystačilo by to na cestu ke Slunci a zpět skoro miliardkrát. Tohle největší klubko světa je podle nové studie zároveň nepostradatelně propletené se stromy a rostlinami. Spolupráce mezi nimi a houbami by se dala seškrtat na jednoduchý směnný obchod: houby dávají rostlinám potřebné živiny výměnou za uhlík. Je to hotová podzemní ekonomie. Dokazuje, že v přírodě existuje nesčetně interakcí, které lidským okem nevidíme. Přitom právě podobné neviditelné vztahy drží svět pohromadě.

My Češi prý také milujeme přírodu. Jenže se ukazuje, že často především tu, ze které máme sami nějaký přínos, něco nám dává. Důkazem je i naše obliba v houbaření: houby v lese vnímáme podobně jako plodiny, jsou navíc zadarmo. O tom, co se skrývá pod povrchem, raději nic nevíme. Potvrzuje to ostatně i skutečnost, že intenzivním zemědělstvím narušená půda obsahuje síť až o polovinu řidší, což ovlivňuje jak samotné pěstování potravin, tak schopnost půdy ukládat oxid uhličitý.

Máme tendenci vnímat přírodu jako ekonomický rezervoár – je pro nás něčím mezi skladem a krajinou k pronájmu. Co nelze využít, vytěžit, nebo alespoň proměnit v turistickou atrakci, ztrácí v politickém plánování váhu. Rostliny, zvířata i lidé musejí mít především ekonomickou hodnotu. Jako bychom nebyli příliš schopní docenit váhu zdánlivě zbytečných věcí, které existují jen samy o sobě. I proto se ochrana přírody tak často dostává do konfliktu s tím, čemu říkáme „rozvoj“, ta skutečná, tržní ekonomika. Ukazuje se to i na letošních desetimilionových škrtech v rozpočtu národních parků. Překvapivé není ani to, že se po odvolání Robina Böhnische, bývalého ředitele Krkonošského národního parku, část veřejnosti obává nového vedení pod taktovkou bývalého učitele České lesnické akademie Trutnov Petra Moravce. Jedním z možných důvodů výměny vedení je prý spor s majiteli horských bud a pokutování nepovolených vjezdů do klidových zón. Národní park je totiž v myslích některých politiků podle všeho místo chráněného území spíše kulisou pro turistický provoz, něčím, co se dá výhodně zpeněžit.

Podzemní houbové sítě jsou však důkazem, že ne všechno jde v přírodě dohlédnout, ne všechno lze snadno a jednoduše vyčíslit. Je toho příliš, čemu ještě nerozumíme. A často je právě ono neviděné a z lidského pohledu zbytečné tím, co drží vše okolo pohromadě.