Ivan Gabal: Globální souvislosti české lokální energetiky

Hodnocení zdrojů energie a směřování energetiky má u nás stále ideologický nátěr minulého století. Spotřeba plynu, nafty nebo dokonce uhlí je pýchou průmyslových tradic a vyznavačů aut se spalovacími motory, obnovitelná energetika z větru nebo slunce má stále přídech Zelených, tedy levicové, protiprůmyslové ekologické perspektivy, která nás tlačí „zpátky na stromy“.

Jenže časy se mění. Dohoda Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem o uvolnění embarga na ruský export fosilních paliv, který byl pod sankcemi za napadení Ukrajiny, dělá ze spotřeby plynu i nafty srozumitelnou bezpečnostní hrozbu a nástroj financování ruské války. Navíc v podmínkách, kdy ani globální, ani americké ceny neovlivní, protože ty eskaluje válečný vývoj v Hormuzu a okolí. A Evropa nadále spotřebovává nečekaně mnoho ruského plynu.

V tomto světle se jeví odpoutání směrem k větrným elektrárnám a obnovitelným zdrojům jako posilování bezpečnosti, a to snížením závislosti na politických poměrech v zemích exportujících fosilní zdroje, specificky pak vůči politicky motivovaným námluvám Kremlu a Bílého domu. Být dnes závislý na dohodách Trump–Putin je hazard.

Z této perspektivy je evidentní, že drtivé zamítnutí výstavby větrných elektráren ve většině místních referend u nás nebere ohled na globální bezpečnostní souvislosti tuzemské energetiky. S pomocí průhledných (dez)informačních manipulací nás (veřejnost) kdosi udržuje v rizikových energetických kolejích. Nás především. V obnovitelných zdrojích brutálně zaostáváme vůči jižním sousedům a násobně i vůči Polsku.