Rakovina pro začátečníky – zápisky z léčby. Díl čtvrtý: Konec katastrofy není návrat do života

Následující text začala psát česko-nizozemská oční lékařka Anka Rothová poté, co jí byl v roce 2021 diagnostikován zhoubný nádor. Zápisky, v nichž popisuje psychické i praktické vyrovnávání se s novou situací, publikujeme na pokračování. Nyní po pauze přicházejí dva další díly.

Kdo začne léčbu rakoviny, velmi dobře ví, kdy by měla léčba skončit. Člověk k tomu datu vzhlíží jako k návratu do normálního života a doufá, že se toho mezníku dožije. Také okolí se na ten moment těší a doufá, že pacientovo utrpení skončí a že se život vrátí do starých kolejí.

Tento vytoužený mezník ale nakonec vypadá úplně jinak. „Dneska půjdeme do kina,“ ohlásil Marek. „Koupil jsem lístky.“ Já ale vůbec nemám chuť se zabývat cizím osudem, mám víc, než můžu zvládnout, v tom svém vlastním. Od Marka je to nezvyklé, a navíc vypadá dost unaveně. Protože ho nechci zklamat, souhlasím, a tak odjíždíme do filmového klubu, kde jsme víc než čtyři roky nebyli, kvůli koroně a mé chemoterapii. Film nemá nic společného s mojí realitou.

Zápletka se mi zdá vyumělkovaná a starosti postav naprosto zbytečné. Podívám se na Marka a vidím, že spokojeně podřimuje. Další hodinu se soustředím na to, aby se Marek nezhroutil na paní, která sedí po jeho druhé straně. Vždy když to hrozí, šťouchnu do něj loktem. Když se vracíme, ani jeden z nás neví, o čem film byl. Marek říká: „Dělám to jenom pro tebe, abys přišla na jiné myšlenky.“ Něco ve mně křičí, ať nechá moje myšlenky v klidu a stará se o svoje vlastní. Ale ovládnu se a neříkám nic. Máša je nadšená, že jsme konečně doma a já s ní odejdu na inspekci zahrady.