Snowden se na Island nepřestěhuje. Piráti prohráli volby

Na začátku dubna si Islanďané po odhalení Panama Papers vydupali nové volby. A ačkoliv více než rok v průzkumech vedli Piráti, kteří slibovali nový styl politiky, vyšší transparentnost, ale také zajištění islandského občanství Edwardu Snowdenovi, ve volbách skončili až třetí. Porazila je středopravá Strana nezávislosti, jejíž předseda Bjarni Benediktsson byl přitom rovněž jmenován v panamských dokumentech odhalujících zejména daňové úniky. „Je pro nás sice výhra, že jsme byli třetí, ale zároveň jsme velmi zklamaní, že si lidé opět zvolili politiky, kteří je pořád dokola frustrují,“ říká jedna z nových pirátských poslankyň Sara Oskarsson.

Piráti vedli v průzkumech celý rok; co se stalo?

Myslím, že všichni byli nejprve nadšení naší novou politikou, ale jak se blížily volby, tak se lekli a sáhli po něčem, co znají. A zvolili téměř ty samé strany, které byly ve vládě předtím, což je smutné. Protože země sice ztratila víru v tradiční politiky, ale zároveň nedělá nic proto, aby je zastavili.

Jak by to vypadalo, kdybyste se do vlády dostali vy?

Myslím, že během prvních měsíců bychom se pokusili změnit zdravotní systém, aby byl skutečně pro každého, a taky bychom chtěli změnit způsob školství tak, aby výuka byla efektivnější. Ty změny by se týkaly i dojíždění do škol v odlehlých místech mimo Reykjavík. Taky bychom považovali za nutné změnit ústavu. Hlavní změnou by asi bylo to, že by se do parlamentu volilo každé dva nebo tři roky - podle toho, jak bychom se taky domluvili se  stranami, které tomuto návrhu nejsou moc nakloněné.

Proč chcete tuhle kratší dobu?

Protože čtyři roky je sice dost času na to, aby se něco mohlo změnit, ale námi navrhované kratší mandáty by zajistily, že lidé by měli víc moci ve svých rukou. A to se ostatním politikům moc nelíbí, stejně jako náš požadavek na transparentnost.

To, co popisujete je úplně nový prvek, fungoval by opravdu?

Je pravda, že to, o čem mluvím, ještě není nikde zavedené a my jsme tu všichni mladí, většině z nás není ani pětačtyřicet -  ale ani jedno není důvod, proč by to nemohlo fungovat. Islanďané už byli politickým vzorem dřív, když si zvolili první prezidentku, takže není důvod, proč bychom toho nedosáhli znovu.

S necelými patnácti procenty jste tedy skončili až třetí. Je to spíš vítězství, nebo prohra?

Já bych řekla, že je to takový hořkosladký stav někde mezi. Na jednu stranu jsem ráda, že jsme skončili třetí, je to pro nás od tří křesel k deseti velký posun - a věříme, že se do dalších voleb ještě zlepšíme, už teď z nás volební zisk udělal výrazné hráče. Na druhou stranu pro nás bylo trochu ranou do zad, když si lidé zvolili stranu, která má za sebou tolik skandálů i na mezinárodní úrovni.

Zatím jste přesto asi jediný stát s takhle vysokou účastí Pirátů v parlamentu…

To ano, důvodem je nejspíš ona směsice událostí na Islandu. Nejdřív přišla finanční krize; lidé přestali věřit v tradiční politiky, jako starostu si zvolili komika. My jsme se pak všude po světě honosili tím, že jsme poslali do vězení ty, kteří problémy způsobili. Jenže oni dostali směšný trest a za rok se vrátili tam, kde byli. Pirátům se to nelíbilo, a to byl důvod jejich rostoucí obliby: i lidé chtěli něco nového. A po Panama Papers jsme vážně doufali, že to Islanďany definitivně přesvědčí, aby volili někoho jiného. Nestalo se.

Můžeme od budoucí vlády čekat něco nového?

Nejspíš ne. Aby Strana nezávislosti dosáhla většiny, musí se spojit nejspíš s Pokrokovou stranou, která byla už v minulé vládě, a s Levicově-zeleným hnutím. Od Zelených by se možná daly čekat nějaké změny v rámci průmyslu - v tom smyslu, že by se mohly přestat těžit suroviny z národních parků, ale to se nedá říct přesně. Nejspíš však celkově zůstane všechno při starém.

Kdy očekáváte definitivní jména v nové vládě?

Kvůli Panama Papers musí jít všechno rychle. Je tedy velmi pravděpodobné, že do 14 dnů bychom měli mít novou vládu.

Víc než 60 procent parlamentu budou tvořit ženy; je to běžné i na Island? A co to znamená pro voliče?

Na Islandu je zvyk předem udávat v procentech, kolik žen budeme mít v parlamentu.  Je tu silné feministické hnutí a snažíme se dbát na genderovou rovnost. Právě ženy pak můžou lépe bojovat za rovný plat, který bychom mohli mít už do dvou let všude v zemi. Ale pro voliče to nemusí znamenat nic výjimečného; na rovnost jsou tu už lidé zvyklí.

Kam byste se vůbec zařadili? Podle programu vás to táhne doleva.

Lidi nás tam často zařazují, ale my nechceme, aby nás někdo někam zařazoval. To je staré dělení politiky. My chceme být tam, kam nás lidé pošlou: když bude potřeba být víc napravo, budeme napravo, když nalevo, tak budeme vlevo.

Není to hodně populistické?

Ne; jde o to, že chceme, aby moc byla víc v rukou lidí. Oni pak musí rozhodnout, jestli chtějí rozhodovat skrz nás spíš napravo, nebo nalevo.

Nemají si lidé volit politiky podle programu, nikoli opačně?

My jim program samozřejmě nabízíme, jde o to, že pokud se jim něco nelíbí, chtěli bychom to řešit například peticemi. Pokud je něco špatně, lidé by měli rozhodnout třeba o tom, že už tam dotyčné nechtějí - jako v případu Panama Papers. A měli by mít právo o tom hlasovat. Nemuselo by pak být tolik protestů.

A jaké jsou tedy vaše hlavní hodnoty?

To, o čem tu už byla řeč. Ty hlavní jsou transparentnost, změna ústavy, zdravotní péče a vzdělání zdarma.

Ve vládě tedy nejste, ale zlomili jste aspoň nějakou dosud nepřekonatelnou bariéru mezi klasickými politiky a těmi novými?

Měli jsme k tomu nakročeno, ale zmíněná Strana nezávislých právě dostala povolení k sestavení vlády. Nicméně překonali jsme mýtus, že strany jako Piráti nikdy nebudou vládnout. Věřím tomu, že se tam jednou dostaneme.

Vítězná strana má ve vedení Bjarniho Benediktssona, ministra financí, jehož jméno stálo na Panama Papers. Znamená to, že na Islandu bude naopak méně transparentnosti v politice?

Asi ne nutně méně; ráda bych věřila, že s deseti křesly budeme schopni vyvolat dost velký tlak na to, aby byly účty politiků transparentní. Aby se neopakovalo to, že si někdo ulije na vedlejší účet bůh ví kolik peněz a nezdaní je – a aby se neopakovaly ani chyby z ekonomické krize. Na to bychom mohli tlačit, protože o tom se hodně mluví i ve společnosti a bylo kvůli tomu hodně stávek. Tam by mohlo dojít k přirozeným změnám.

Budete se snažit prosadit i občanství Edwarda Snowdena, jak jste slibovali?

Zkusit to můžeme, ale to nikdy nebyla hlavní priorita našeho hnutí.

Neznamenalo by to teoreticky změnu islandské zahraniční politiky, když vezmeme v potaz vaše výrazné spojenectví s USA?

Nejsem expertka na zahraniční politiku. Nevím, jestli jsme si to opravdu představovali takhle daleko, tedy až ke Snowdenovi.  Ale bylo by fajn ho tu mít. (Paul Fontaine, editor magazínu Reykjavík Grapevine, se pro Respekt k této otázce vyjádřil takto: „Kdyby vládli Piráti, nejspíš by vydání možné bylo, ale taky by to znamenalo, že bychom asi museli rozvázat přátelství s USA, protože už od druhé světové války jsou našimi hlavními spojenci, a Strana nezávislosti za ně hodně bojuje. Ti by Snowdena USA jistě vydali, ale Piráti ne - a tím by mohli vytvořit úplně nové směřování zahraniční politiky. Možná i trochu nebezpečné s ohledem na to, s kým bychom se pak mohli a nemohli spojit. Pokud teď přijdou převratné změny, tak kvůli nepokojům Islanďanů, ne ze strany Pirátů").