0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Politika15. 9. 20168 minut

Novela zákona o střetu zájmů: Vše lze obejít, ale budeme vědět, co je nepřijatelné

Anketa: Co přinese novela, která ministrům zakáže vlastnit média a žádat o dotace

Prezident Miloš Zeman a ministr financí Andrej Babiš • Autor: ČTK

Ve středu přijatá novela zákona o střetu zájmů, která ministrům zakáže vlastnit média a žádat o dotace, již stačila vyvolat velký rozruch. „Oligarchové si budou muset vybrat. Buď členství ve vládě, nebo dotace, veřejné zakázky a vlastnictví médií,“ prohlásil premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka o norměe, která začne platit od dalšího volebního období. Šéf ANO a ministr financí Andrej Babiš ty, kdo zákon prosadili, označil za zoufalce. O normě mluví jako o "lex Babiš“ a řekl, že ji prozkoumají jeho právníci.  Babiše se už zastal i prezident Miloš Zeman a poslanec ANO Martin Komárek řekl, že jeho šéfovi berou média závistiví zákonodárci. V následující anketě odpovídají respondenti na tři podotázky: Co nového novela přináší a jaký má význam, proč přišla právě teď - a jak se dá obcházet?

Jan Kysela, ústavní právník a univerzitní pedagog:

Reklama

Novela posunuje právní úpravu toho, co (jaká kombinace činností) se považuje za přijatelné pro veřejné funkcionáře různého typu. Představuje další koncepční změnu zákona o střetu zájmů: na počátku stálo pranýřování, pokud nebylo přiznáno to, co přiznáno být mělo (zájem vědět), později bylo pranýřování změněno na zvláštní typ správních deliktů, o nichž měl rozhodovat soud (vědět nestačí, chceme trest), nyní jde o klasické správní delikty, o nichž rozhodují správní orgány.

Autor: Respekt
Autor: Respekt

Dále se rozšiřuje okruh osob podléhajících zákonu, zřizuje se jediný evidenční úřad. Obecněji, co se týče pozměňovacích návrhů, jde o snahu čelit neblahé, byť nikoliv specificky české tendenci k propojování politické, hospodářské a mediální moci, jež zkresluje svobodnou politickou soutěž. Znamená to tlak na selekci: nemůžu chtít být vším současně, musím si vybrat, případně činnosti rozvrhnout v čase.

O tom, proč novela přišla právě teď, spekuluji. Na konferenci o změnách Ústavy na jaře loňského roku mluvili o nedostatečné úpravě střetu zájmů u nás Pavel Rychetský a Eliška Wagnerová. Myšlenka zaujala přítomného poslance Martina Plíška, který se jí ujal: od té doby se o tom ve variantách mluvilo, hledány byly  formulace, jednalo se o hlasovací koalici. Souviset to může i s tím, že latentní riziko zneužívání shora popsané kombinace různých typů mocí bylo vyhodnoceno jako reálné (výše veřejné podpory a odpouštění daní Agrofertu, Čapí hnízdo atd.), přičemž se to nepromítlo do ztráty voličské podpory ANO. Snížená funkčnost politických mechanismů uvedla do chodu mechanismy právní.

Lecjaký zákon lze obcházet. Střet zájmů bude dán i tehdy, pokud by měl veřejný funkcionář rozhodovat o prospěchu právnické osoby ovládané osobou blízkou. Nezdá se však, že by osoba blízká nesměla ovládat média, ani to neznamená, že by společnosti (spolu)vlastněné osobami blízkými byly vyloučeny z veřejné podpory. Pro takové případy bude opět k disposici pranýř: účelově převedl apod.

Marek Benda, poslanec za ODS:

Zákon určuje pravidla hry a chování, o kterých všichni víme, že se dají obejít. Už je ale jasné, že se skutečně o obcházení pravidel jedná. Říká, co se má a co se nemá.

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

Zákon je tady už léta, teď přišla vláda s novelou, kterou já považuji za téměř nesmyslnou. Jde o novelu, kterou si vyžádali z Rekonstrukce státu, která měla jediný smysluplný cíl, a to zcentralizovat registr, aby se těm, kteří chtějí někoho lustrovat po internetu, lustrovalo co nejlépe. Já jsem to od začátku pokládal za nesmysl, chybu: myslím si, že je legitimní, aby občané v obci věděli, kolik si starosta vydělává, jaký má majetek, ale naprosto netuším, proč by si to měl lustrovat někdo na konci země. Tohle byla změna, kterou se mi nepodařilo prosadit.

Jinak všechny zákony určující základní pravidla, ať už majetkové přiznání, nebo vlastnictví, se dají obejít tím, že to převedu na někoho jiného. Nedělám si iluze, že zákony upraví celý svět.

Eliška Wagnerová, právnička, senátorka:

Za nejpodstatnější změnu považuji zákaz vlastnit média ze strany členů vlády. Má to přímou souvislost s demokracií v našem ústavním pojetí. Ta je charakterizována svobodnou a rovnou soutěží politických sil. Tzn., že je třeba vytvářet takové zákonné podmínky, které zajistí realizaci tohoto ústavního principu. Tak je třeba eliminovat koncentraci politické moci a moci mediální u jednoho subjektu, tak aby do soutěže nevstupoval od počátku zvýhodněn. Zákaz sleduje legitimní účel -  ochranu svobodné a rovné soutěže politických sil.

Autor: Respekt
Autor: Respekt

Tuto změnu považuji za ústavně konformní, neboť zákaz vlastnit média po dobu vládního angažmá je časově omezený a nikdo není nucen, aby se stal ministrem, chce-li mermomocí média mít a provozovat. Jde o proporcionální omezení svobody podnikání, která je ve hře mnohem víc než vlastnictví, jež je jen instrumentem k podnikání. A svoboda podnikání je postavena pod výhradu zákona (čl. 41 odst. 1 Listiny), tedy zákonodárce smí upravit podmínky pro výkon tohoto podnikání, aniž by byl dál svazován. Toliko nesmí popřít samu podstatu práva podnikat. Zde tedy platí, že podnikat v oboru smí pouze ten, kdo není členem vlády.

Další změna, totiž že společnost, v níž má ministr čtvrtinový podíl, nebude dostávat dotace a nesmí se ucházet o veřejné zakázky, je o poznání problematičtější. Jednak zde nejde o osobu ministra, nýbrž o právnickou osobu o něj odlišnou, kterou budou spoluvlastnit “neministři”, kteří se budou cítit dotčeni; ale především sama právnická osoba bude značně diskriminována ve srovnání s jinými. A to je problém. Nechápu, proč poslanci nepřistoupili k řešení osvědčenému v zahraničí, a to trustu, česky svěřeneckému fondu. Prostě po dobu výkonu ministerské funkce by se o ministrovo podnikání a majetek staral svěřenecký fond. Odpadly by pak spekulace o obcházení zákona atd.

Novela byla přijímána na základě zkušeností s podnikáním Andreje Babiše a jeho každodenním střetem zájmů, který už nebylo možno přehlížet. Nejde přesto o lex Babiš, neboť novela bude platit až pro nástupce této vlády, ať jím bude kdokoliv. Zákony by vždy měly reagovat na nabyté zkušenosti.

Jan Kudrna, ústavní právník a univerzitní pedagog:

Podle mě schválená novela má značný význam v tom, že stanoví přísnější pravidla pro oddělení veřejného a soukromého zájmu osob ve veřejných funkcích, zejména (ale nejenom) v nejvyšších ústavních funkcích. Mám za to, že pro fungování demokracie to je důležité a že se jedná o krok směrem proti oligarchizaci veřejného života v České republice. Nemluvě o snížení nebezpečí využívání nebo zneužívání veřejných prostředků politiky ve svůj prospěch. Také novela posiluje princip rovnosti ve veřejném životě a politické soutěži.

Autor: Respekt
Autor: Respekt

Novela přišla “až teď”, protože na ni až teď přišla řada a čas. Těch příčin může být více. Vláda měla novelu zákona o střetu zájmů v Plánu legislativních prací na rok 2015. Tento svůj závazek splnila, novela byla Poslanecké sněmovně předložena 31. července 2015. Ovšem bez nyní schválených poslaneckých pozměňovacích návrhů, které zřejmě vyvolávají zásadní pozornost, ačkoliv se nejedná o jedinou část obsahu. Vládní návrh tyto části zřejmě neobsahoval proto, že nebyly vládou průchodné.

To, že vláda novelu zákona o střetu zájmů nezařadila hned na rok 2014, docela chápu. Jednak jsou záležitosti důležitější a méně důležité, jednak čas ukázal, že možný střet zájmů řešený schválenými poslaneckými pozměňovacími návrhy zřejmě není jen teoretický, nebo dokonce jen hypotetický. Na řadu problémů ukazovali dávno právníci i politologové a další odborníci, ale někdy je potřeba čas, aby došli sluchu u veřejnosti a politiků. Můžeme se ptát, proč návrh ležel v Poslanecké sněmovně déle než rok. Patrně proto, že se jedná o záležitost složitě projednávanou - dotýká se těch, kteří o ní jednají a mají jí schválit. Někdy prostě trvá nějakou dobu, zejména v demokracii, než se ukáže, že stávající pravidla jsou už neúnosná.

Každý zákon může kdokoliv zkusit obcházet. Co je ale důležité, to je to, že zákon jasně říká, co je společensky žádoucí a přijatelné, a co je naopak nežádoucí a nepřijatelné. Každý pokus o obcházení zákona znamená dání najevo, že dotyčná osoba si je pravidla vědomá, ale zkouší ho obejít. Současně platí to, že žádný zákon neřeší vše. Důležité je jeho prosazování, tedy aplikační praxe. I ta potřebuje svůj čas - a ten ukáže. Proto je v tuto chvíli důležité, že novela znamená značný kvalitativní posun v oddělení veřejného a soukromého působení jednotlivců a že dává účinné právní nástroje k prosazení, respektive vyvození důsledků z případného porušení. Dále uvidíme, jak si příslušné orgány veřejné moci v praxi povedou. A také, jak si povede veřejnost, občanská společnost, novináři a vůbec my všichni.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].