Babiš může z koaliční smlouvy udělat cár papíru, říká Dienstbier

Někdejší ministr pro lidská práva a nynější senátor Jiří Dienstbier patří k liberálnímu křídlu ČSSD. Kritizoval inaugurační projev Miloš Zemana, stejně jako předtím obrat ČSSD k populismu i pragmatické kroky strany, které se podle něj neslučují se sociálně demokratickým smýšlením. Nepřekvapí tak, že je i proti vládě sociální demokracie s ANO.

Takže se vám ani trochu nelíbí vznikající vládní koalice ANO a ČSSD s podporou komunistů…

Vůbec. Pro sociální demokraty by za současné situace bylo lepší zůstat v opozici. A bez zátěže koaličními a vládními kompromisy jednoznačně formulovat své programové vize, obnovit vnitřní kondici strany, její odborné zázemí, členům dát větší prostor pro podíl na rozhodování. Jen tak můžeme voliče přesvědčit, že máme co nabídnout a získat tak větší podporu v budoucnu. Navíc jde o hluboký pokles politické kultury, pokud v čele vlády stojí trestně stíhaná osoba. A je s tím spojena řada problémů, jak se teď ukazuje na kauze kolem Generální inspekce bezpečnostních sborů. Když Andrej Babiš tlačí, aby odstoupil její šéf, vzbuzuje to otázky, zda tím nechce řešit nějaké věci kolem vlastního stíhání.

Je výměnou aspoň teoreticky možné vyjednat dobrý kompromis?

Nevěřím, že se nám podaří vyjednat s ANO dobrý programový kompromis, a i kdyby se to podařilo, nemáme žádnou garanci, že Andrej Babiš později neoznačí koaliční smlouvu za cár papíru.

Na sjezdu ČSSD v únoru převažoval názor, že v čele vlády nemá být stíhaná osoba. Myslíte, že to tak bude i během pokračování sjezdu 7. dubna?

Nevím, jaká bude nálada, atmosféra.  Záleží na tom, co se vyjedná. Kdyby koaliční dohoda zahrnovala všechny naše zásadní programové priority a měli bychom lidi v čele důležitých resortů, vláda by asi naději měla a za určitých okolností může Andrej Babiš v čele projít. Pro mě je trestně stíhaný premiér nepřijatelný za jakýchkoliv okolností a první den sjezdu tento postoj převažoval. Zda nás bude znovu většina, ale nevím. Bude to ovlivněno silou dohody; tím, co se ČSSD podaří vyjednat.

Jak by měla dohoda vypadat, aby vyvážila stíhaného premiéra?

Pro ČSSD je důležité zrušení tří dnů neplacené nemoci, nepochybně garance růstu důchodů a platů ve veřejné sféře, některé body z daňové oblasti, například progresivní zdanění právnických osob, vyšší daně pro  velké korporace, investice do vzdělání a do bydlení. Zatím v daňové oblasti shoda není – a  není ani u tří dnů nemocenské. Pokud jde o sociální bydlení, shoda je jen verbální a ze zkušeností v minulé vládě vím, že zástupci ANO snahu prosadit sociální bydlení sabotovali. Mít něco v koaliční smlouvě je málo, záměr musí být popsaný tak podrobně, aby z něj nešlo utéct. Ale i v takovém případě budu mít pochybnost, že to, co bude ve smlouvě, půjde skutečně vynutit.

Celá galerie

Vás by něco přesvědčilo, abyste vládu s ANO podpořil?

Podpořil bych ji bez trestně stíhané osoby, se silnými programovými  body sociální demokracie a s resorty, které by garantovaly jejich splnění.

To jsou které?

Ministerstvo  práce, financí,  školství,  zdravotnictví  a některý silový resort,  vnitro nebo spravedlnost. Možná nejdůležitější jsou finance, bez nich bychom neměli kontrolu nad prosazením věcí v daňové oblasti.  Ale opakuji, je to hypotetická debata, jednoznačně preferuji, abychom zůstali v opozici.

Zákonodárnou činnost sledujete ze Senátu, jak se vám líbí, že je ve hře obecné referendum?

Vždy jsem byl zastáncem referenda, v minulém volebním období jsem předkládal sněmovně za vládu návrh referenda. Nemá to být odklon od parlamentní demokracie, ale mimořádný nástroj pro rozhodování o některých zásadních věcech – avšak rozhodně by se nemělo hlasovat o ústavních změnách či o vystoupení z Evropské unie.

Místopředseda ČSSD Jiří Zimola ale prohlásil,  že právě o členství v Unii by referendum mohlo být. Je tenhle postoj ve straně ojedinělý?

Nerozumím tomu, proč to řekl, být součástí evropské integrace je náš životní zájem z kulturního i ekonomického hlediska. Neměli bychom si s tím zahrávat. Netvrdím, že Zimolův postoj nemůže sdílet více lidí, ale většinový rozhodně není.

Ve hře jsou také přímo volení starostové, je to dobrý nápad?

To je nesmyslné. Stávající obecní a krajské zřízení by se muselo přepracovat. Nejde jen změnit způsob volby starosty a hejtmana, to by mohlo chod obcí a krajů paralyzovat, kdyby přímo zvolený starosta či hejtman neměli většinu v zastupitelstvu. Aby mohla jejich přímá volba fungovat, musely by posílit jejich pravomoci.

Někteří politici mluví o přímé volbě jako o hotové věci.

Tak to rozhodně není. V Senátu jsou názory ještě mnohem méně příznivé než ve sněmovně, neumím si představit, že by to v Senátu prošlo. Musela by to být komplexní změna.

Když nemá přímá volba starostů a hejtmanů v senátu šanci, proč se tedy politici pouští do zbytečné věci?

Diskuse o tom zbytečná není. Ale návrhy, které padají, jsou  čistý populismus.

Tento týden Senátorům organizátoři studentské stávky předali petici za dodržování ústavních zvyklostí: prezident podle nich nemá jmenovat trestně stíhaného premiéra a vláda v demisi by neměla dělat zásadní personální kroky. Co s peticí budete dělat?

Té výzvě rozumím a je mi sympatická. Ale musíme si uvědomit, jaké máme nástroje. Pokud prezident zásadně porušuje ústavní pořádek, můžeme se obrátit na Ústavní soud. Diskutovali jsme o této možnosti loni na jaře, když prezident zpochybňoval, že demise předsedy vlády je zároveň demisí celé vlády. Ale nakonec to skončilo jen u slov, k porušení ústavních zvyklostí nedošlo, tak jsme žalobu nepodávali. Navíc se po zavedení přímé volby prezidenta uplatnění tohoto prostředku ztížilo: už nestačí prostá většina senátorů, musí být třípětinová většina, stal se z toho víceméně nepoužitelný nástroj. Jediné, co reálně můžeme dělat, jsou výzvy, apely - a to není úplně silný nástroj.

Momentálně je vidět a slyšet hlavně prozemanovské křídlo sociální demokracie, kam zmizela liberální část?

Nevím jestli zmizela; myslím, že ti, kdo se dají označit za liberální křídlo, fungují.

Co dělají?

Samozřejmě uplatňujeme své postoje tam, kde jsme: ve sněmovně,  v Senátu,  v rámci stranických struktur. K progresivnější části patří i lidé kolem idealistů či někteří mladí sociální demokraté, ti se třeba vymezili proti nacistickému chování Okamury a jeho strany.