0:00
0:00
Ost-blog18. 8. 20132 minuty

Homosexuál jako duchovní člověk

Dobrou společnost nedělá lhostejnost, ale empatie

Je to spíše lhostejnost než empatie, která řadí Česko k zemím s vysokou tolerancí vůči homosexuálům, ale i tak díkybohu za ni. Příběhy z Ruska, kde nový represivní zákon ještě ani nestihl rozjet politické procesy a už se jím v praxi řídí skinheadi, kteří na potkání mlátí homosexuály, jsou děsivé. Opakuje se starý příběh o tom, jak lehce lze společnost ovládat a vyvolat v ní nenávist vůči nějaké menšině. 

Ale proč právě homosexuálové? Podezírám konzervativce, že jejich biologické argumenty jen zakrývají jiný jejich odpor. Nejde možná ani tak o odpor k jinakosti fyzické, jako spíše k jinakosti duchovní.

Když chlapec nebo dívka v pubertě v sobě objeví lásku ke stejnému pohlaví, je to existenciální šok nejvyššího řádu. Nejsou na něj nijak připraveni, nemají ještě intelektuální výbavu, která by jim pomohla si s ním poradit; prožívají jen zmatek a pocit vyloučení. Takový zážitek může člověka zlomit, ale také jej může proměnit v duchovní bytost, která se ponoří do hlubin existence způsobem, jež je většině „normálních“ lidí zapovězen, neboť životem proplouvají bez toho, aby se utkali se zpochybněním svého já. 

↓ INZERCE

Podezírám konzervativce, jejichž existenciálním horizontem je jen tradiční bůh, že na tuto výjimečnou duchovní zkušenost homosexuálů žárlí a považují ji za nebezpečnou konkurenci. O biologii ani porodnost nakonec možná vůbec nejde. 

Naštěstí je v Česku věřících konzervativců dost málo a zbytku společnosti na nějaké duchovní konkurenci příliš nezáleží. Odtud ona lhostejnost. Výsledek, tedy tolerance vůči homosexuálům, je sympatický - ale byl bych raději, kdyby v ní bylo více empatie. Až ta z nás dělá dobrou společnost.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].