Pryč z Evropy, ať se stará sama o sebe. My se musíme připravit na Čínu, plánují republikáni

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

Francouzský prezident Emmanuel Macron nedávným výroky rozbouřil vody evropské i americké politiky tak, jak to umí jen on. Analytici se doteď přou, zda prohlášení typu, že Evropa by „neměla být americkými vazaly“, představují nový obrat ve vztazích Francie a Západu, nebo jde o tradiční gaullistické francouzství, byť trochu na steroidech. Fakt, že výroky francouzského prezidenta vzbudily takovou pozornost, ale svědčí o tom, že silou své funkce ťal do živého. A to nejenom na evropské, ale i americké straně.

Válka na Ukrajině totiž v Americe nastartovala intenzivní debatu o americké bezpečnostní i zahraniční politice – a o tom, zda není načase, aby Spojené státy vazbu na Evropu omezily v zájmu soustředění se na Čínu. Většina tohoto přemýšlení dnes vychází z republikánské strany - a Macron sám mluvil o tom, že Evropa si nemůže dovolit jen čekat na výsledky amerických prezidentských voleb, které se konají příští rok a ve vztahu k Evropě mohou přinést změnu kurzu, pokud republikáni vyhrají.

Že by Amerika měla minimálně omezit, případně zcela zrušit pomoc Ukrajině, nejhlasitěji požadují podporovatelé exprezidenta Donalda Trumpa. Bylo by ale chybou vnímat tento názor jen jako populistické a nepromyšlené výkřiky, které padají čistě pro potřeby domácí politiky. V rámci republikánské strany na síle nabývá křídlo intelektuálů a lidí, kteří mají se zahraničí politikou dlouhodobé zkušenosti a říkají totéž, co trumpisté v Kongresu. Ve zkratce: pryč z Evropy, rychle do Asie.

Pravděpodobně nejvlivnějším lídrem tohoto proudu a člověkem, který by měl téměř jisté místo v příští republikánské administrativě, je Elbridge Colby. „Jen těžko bych hledal jednoho člověka, který tak moc pohnul debatou o Ukrajině a Číně,“ mluvil o Colbym Wess Mitchell, někdejší náměstek ministra zahraničí pro Evropu v Trumpově kabinetu. Americký magazín Politico pak o Colbym minulý týden vydal profil, k jehož přečtení láká titulkem „Elbridge Colby chce dokončit, co Donald Trump začal. Seznamte se s konzervativním intelektuálem, který se snaží proměnit republikánskou zahraniční politiku“.  

Colby pro Trumpa pracoval jako náměstek ministra obrany mezi lety 2017 - 2018 a všeobecně je považován za hlavního tvůrce obranné strategie Trumpovy administrativy. Ačkoliv vzděláním (Harvard, Yale), vzezřením (blonďatá patka, modré oči) i rodinným původem (dědeček vedl CIA) představuje zcela typický washingtonský typ, je kritika Washingtonu jedním z hlavních Colbyho témat.

„Všechny ty Madeleine Albright a George Bushové tohoto světa, co tak rádi opakovali, že Amerika je nepostradatelná země - to bylo skvělé pro washingtonský establishment, ale co z toho měli prostí Američané, kteří jenom sledovali, jak se domů vrací zranění vojáci? Proč by Američané měli dávat 3,5 procenta HDP na obranu, a Němci ne?“ předložil Colby ve velkém rozhovoru pro magazín UnHerd argument, který právě mezi americkými republikány silně rezonuje: Ameriky by neměla v obraně dotovat země, které si to mohou dovolit samy.

Washington podle Colbyho udělal v desetiletích po konci studené války prakticky všechno špatně. Nesrovnal si priority a nechal se unést představou vlastní všemocnosti. Výsledkem pak bylo zapletení se do konfliktu na Blízkém východě i jinde a přehlédnutí růstu jediné skutečně hrozby, které USA čelí – tedy Číny. A protože Amerika zaspala, musí to nyní dohnat, což nevyhnutelně bude někoho bolet. „Si Ťin-pching udělal něco výjimečného: dal nám přesný časový horizont, do kterého musíme být připraveni ubránit Tchaj-wan, rok 2027. To jsou čtyři roky, což je v horizontu vojenského plánování skoro včera,“ dodal Colby s tím, že všechny potřebné vojenské zdroje Ameriky by nyní měly směřovat do Asie.

 Co to znamená pro Ukrajinu? Colby neprosazuje odchod z NATO jako někteří jiní republikáni, ale Evropa by si měla svoji obranu odpracovat. Že v minulých letech zaspala, je její problém, na který Američané nyní nemohou brát ohled, protože času v Asii už mnoho nezbývá. Na rozdíl od jiných neprosazuje vlivný stratég ani zastavení vojenské pomoci Ukrajině – ale i její míra měla být podřízena zájmům soupeření Čínou. „Tanky Abrams, které Amerika Ukrajině poslala, jsou v boji s Čínou k ničemu, stejně tak třeba stíhačky F-16. Nevidím důvod je Ukrajincům nedat. Klíčové ale je, aby se starala Evropa, ne my,“ říká.

Kdybychom Colbyho chtěli zařadit do nějaké ze škol mezinárodních vztahů, půjde o čistého realistu - jediné, čím by se tedy podle něj Amerika měla v zahraniční politice řídit, jsou její zájmy. Starost o demokracii nebo lidská práva můžou být maximálně doplněk. „To, co udělal Putin na Ukrajině, je zlo. Stejně tak je zlo i čínský komunismus a já sympatizuji s tchajwanskou demokracií, ale o to nejde,“ dodává s tím, že Amerika si musí přiznat, že Asie bude do budoucna ekonomicky mnohem důležitější než Evropa. A že Čína má zároveň mnohem větší schopnost dostat celou Asii pod svoji kontrolu než Rusko v případě Evropy - a tomu musí USA podřídit svoji politiku.

O tom, že chce Čína ovládnout Asii, je Colby pevně přesvědčen, ale řada expertů s ním nesouhlasí. Stejně tak nejednoznačně je přijímaná jeho strategie posílit co nejvíc do roku 2027 americkou vojenskou přítomnost v Asii. Podle některých analytiků to konflikt jen urychlí, protože Čína bude vědět, že pokud chce v otázce Tchaj-wanu něco změnit, musí jednat rychle, dokud má šanci vyhrát. Čínští jestřábi podle těchto kritiků konflikt jen přivolávají a vytvářejí sebenaplňující se proroctví.

Colby ale nesouhlasí - v duchu zásady někdejšího amerického prezidenta Theodora Roosevelta „mluvte tiše, ale noste s sebou velký klacek“. „Buď budete slabí a válce se vyhnete, ale zároveň neubráníte své zájmy. Nebo vyzbrojíte, a když budete stoprocentně připravení, máte šanci, že agresora odradíte,“ tvrdí. A odmítá i další protiargument, který řada lidí vznáší vůči jeho strategii předpokládající omezení amerických aktivit v Evropě. A sice, že pokud Amerika nechá Ukrajinu Rusku, vyšle špatný signál všem autokratům na světě. Ukáže, že nestojí pevně při svých spojencích, a fakticky tak povzbudí i Čínu, aby na Tchaj-wan zaútočila s tím, že mu Amerika rovněž nepomůže. „Naprosto tendenční přemýšlení,“ odmítá to Colby. „To je podobné, jako když během studené války Američané říkali, že pokud prohrají válku ve Vietnamu, prohrají i v Evropě. Čína se rozhodne podle rozložení vojenských sil v Asii, ne podle toho, co se stane na Ukrajině,“ dodává.

Koho téma americké zahraniční politiky zajímá, tomu doporučuji celý rozhovor na webu UnHerd, případně podcast na webu The Intercept. Oba jsou z dubna, takže jde o úplně aktuální konverzace. O Elbridgi Colbym nejspíš ještě hodně uslyšíme.

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter