Nejde o Fremra

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

Pozn. red. Následující text vznikl ještě předtím, než Robert Fremr oznámil, že se vzdává nominace na post ústavního soudce. Na tématech, kterými se zabývá, však tento krok nic nic nemění.

Dění posledních dní, které mě neminulo ani na dovolené mimo signál, se (opět) týká Ústavního soudu a jeho budoucího obsazení. Na začátek bych chtěla zmínit, že je dobře, že se této otázce věnuje taková pozornost, i když to s největší pravděpodobností způsobila i okurková politická sezona. Psali jsme to v Respektu několikrát: kdo zasedne na dalších deset let na Ústavním soudu, bude hrát důležitou roli v právním, společenském, ale i politickém životě Česka.

Nyní ale k aktuálnímu dilematu. Má se stát Robert Fremr ústavním soudcem? Pokud byste se zeptali právních expertů před dvěma měsíci, nikdo z nich by asi neváhal ani vteřinu a odpověděl, že ano. Dnes jde o složitější otázku. Na základě výzkumu historiků se ukázalo, že stojí za rozsudkem z roku 1988, kdy poslal do vězení s vysokými tresty tři mladíky v tzv. případu Olšanským hřbitovů zmanipulovaném StB - a nelze zjistit, zda o této manipulaci věděl. Zároveň ve 145 případech vynesl rozsudky nad emigranty, kteří opustili Československo, což jeho kritici označují za politicky motivované rozhodnutí. Prezident Petr Pavel tak nakonec jeho jmenování ústavním soudcem odložil, přesto že Fremra senátoři velmi těsnou většinou a za hlasitých výtek nakonec odsouhlasili.

Tento newsletter nemá ambici rozebírat kauzu příliš detailně (více se dočtete v aktuálním čísle Respektu od mých kolegů) a ani nechce vynášet závěr, zda se má Robert Fremr stát ústavním soudcem. S odstupem je na případu nejzajímavější neporozumění mezi právní a laickou společností. Matadoři právních kuloárů včetně bývalé ústavní soudkyně a senátorky Elišky Wagnerové nebo bývalého předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského (oba mají velmi nepříjemnou osobní zkušenost s komunistickým režimem) by Fremra rádi viděli na Ústavním soudu i přes jeho minulost a fakt, že před senátory neustál záležitost komunikačně.

Čtěte také

Robet Fremr: Jsem napravený hříšník

V jejich očích to jistě dává smysl – zmiňují, že jde o respektovaného polistopadového soudce, že zastával řadu vlivných funkcí (byl soudcem Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu, soudcem a místopředsedou Mezinárodního trestního soudu v Haagu, aktuálně je místopředsedou Vrchního soudu v Praze) a znají ho desítky let z více či méně formálních akcí. Na druhé straně ti, kteří se dnes v politických patrech označují za „antikomunisty“, mají naprosto opačný názor. Robert Fremr na Ústavní soud nepatří, jeho minulost a jeho postoj k ní ho diskvalifikuje. To je – zjednodušeně řečeno – postoj senátorů Pavla Fischera a Marka Hilšera nebo předsedy Senátu Miloše Vystrčila. Jak si vysvětlit tento rozkol?

Na kauze Fremr se ukazuje, jak je právní komunita nesrozumitelná zbytku světa, který přitom ke svému fungování potřebuje. Nestačí vypočítávat, jaké funkce Fremr ve své kariéře zastával, ale naopak říci, co přesně Ústavnímu soudu přinese. Jak to, že tu neprobíhá diskuze, co je spravedlnost a jak ji daný konkrétní soudce chápe? V emočně vypjaté debatě o vypořádávání se s komunistickým režimem, která východoevropský prostor stále svírá a ještě nějakou dobu bude, by to určitě byla lepší obhajoba Fremrova brněnského angažmá než výpočet postů, které obsadil, a fakt, že podle nás, právníků, je v komunitě respektovaný. To prostě nestačí.

Zároveň má právní komunita ještě jeden problém. A kdo jiný než prezident Petr Pavel, který se sám musel zpovídat ze svého spojení s režimem před listopadem 1989, by měl tuto otázku svými kroky otevírat? Fakt, že jde o respektované jméno, není sám o sobě omluvou – o čemž se v minulých týdnech přesvědčili všichni. 

Tuzemské právní elity trpí tím, že jsou příliš uzavřené do sebe. Ano, výběr kandidátů na Ústavní soud není lehkým úkolem. Nicméně je třeba poohlížet se mezi těmi, kteří nám nejsou roky známí. Mimo jiné proto, že jsou často mnohem mladší a kontroverze spojené s bývalým režimem nemohou nastat. Ale především proto, že je možná čas se začít soustředit také na jména, která neslyšíme roky, nemají za sebou hvězdné kariéry a nejsou dlouholetí manažeři, přesto roky pečlivě a zodpovědně soudí, nalézají spravedlnost a zastupují své klienty.

Ústavní soud je nejen místem, kam patří ti nejviditelnější a nejzkušenější. Je také místem, které z „běžných“ právníků dělá velké postavy justice. A na to je potřeba myslet.

Pokud byste měli jakékoliv připomínky, dotazy nebo nápady, o čem psát, dejte mi vědět na [email protected]. Budu se těšit příště.

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter.