Věra Jourová: Co může Američanům vadit na ověřování faktů?
Napadají mě tři scénáře. Kvůli kšeftu, kvůli idealismu nebo kvůli postupnému prosazení principu – čí je trůn, toho je pravda
Velvyslanectví USA v hlavních městech v zemích celého světa na svých stránkách zveřejnila výzvu s přeškrtnutým nápisem „Censorship“ a s dovětkem „Musíme rozbít systém ověřování faktů, který cenzuruje názory nepopulární u globálních elit“. Nepochybně jde o výzvu nařízenou globální elitou číslo 1, tedy americkým prezidentem.
Vede mě to k úvahám, jak je to myšleno. Napadají mě tři scénáře. Kvůli kšeftu, kvůli idealismu nebo kvůli postupnému prosazení principu – čí je trůn, toho je pravda. Vysvětlím.
Scénář 1: Požadavek ověřování faktů, který zavádí evropská pravidla, americké digitální firmy otravuje a zvyšuje jim to náklady na provoz v Evropě, kazí jim to kšeft, navíc pod sankcí. Dezinformace a nelegální obsah jim vydělávají víc, přitahují pozornost, letí prostorem rychleji a k více uživatelům. Evropská pravidla mluví o ověřování faktů, ne o cenzuře názorů. Ověřovatelé nemají být aktivisti, ale experti, kteří pracují s fakty a daty. Existuje milion důvodů, proč to v Evropě požadujeme. Nejen kvůli evropské krvavé historické zkušenosti, kdy slova přerostla v nezadržitelné násilí, kterou USA nemají. Důvodem je i to, že dezinformace jsou dnes součástí hybridní války vedené proti nám jako svobodné demokratické společnosti.


Scénář 2: Z idealismu bych současné vládce USA nepodezírala. Ale přesto: odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu z roku 1927 Whitney vs. California, který založil doktrínu protiargumentace. Proslavil se jím soudce Louis D. Brandeis. Doktrína říká, že lékem proti nepravdivým projevům je víc projevů a že omyly a nepravdy odhalí svobodná diskuse. Haleluja! Pak se ale ptám, jak se dnes vypořádat se smrštěným prostorem pro svobodnou diskusi, když sítě zaplavují dezinformační vlny a výzvy k násilí, to celé na steroidech – s využitím umělé inteligence. Pan Brandeis by dnes nejspíš hájil svou tezi s tím, že myslel diskusi lidí s lidmi, pod jejich skutečným jménem, bez technologického švindlu. Dokud zůstaneme smířeni s „únosem“ či, chcete-li, privatizací dříve svobodného a veřejného prostoru pro diskusi, působí tato teze jako naivní a těžce použitelná.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu