Manželka je psychiatrická pacientka a je to nad mé síly

Žiji se ženou, která trpí vážnými psychiatrickými diagnózami. Nejzávažnějšími jsou organická bludová a afektivní porucha. Přiznala, že trpěla úzkostmi a strachem už od dětství a na radu své matky, která užívala psychofarmaka, je brala neustále také. Bylo to tak po celou dobu na střední i vysoké škole a prakticky celý dosavadní život.

Avšak vše tajila a léky si sháněla různými způsoby, například i silně návykový Lexaurin, který užívala celá léta. V době, kdy vypukla pandemie covid-19, si lék neuměla sehnat a ze dne na den jej přestala užívat. To mělo za následek poškození šedé mozkové kůry a spuštění bludů a afektivního chování.

Nerozuměl jsem těmto radikálním změnám v jejím chování, byl jsem z toho zmatený. Později mi psychiatrička vysvětlila, že při náhlém přerušení užívání těchto léků dojde k nezvratnému poškození mozku (proto organická porucha) s projevy bludů. Pacient nevěří realitě, ale věří bludům, které vytváří jeho mozek.

Už mnohokrát byla hospitalizována na psychiatrii, ale bez jakéhokoli zlepšení. Poslední rok trpí úzkostnými stavy a bludy, že ji někdo unese, že unesli naše vnuky nebo že unesou mě, a proto nemůžu nikam chodit sám. Její věta „jdu s tebou“ mě už přivádí do zuřivosti. Pokud jsme například na nákupu a já si musím odskočit na toaletu, chodí tam chodí za mnou, aby se ujistila. Neustále mě sleduje i doma a ptá se „co děláš, co hledáš, nač ti to je, komu voláš, kdo ti poslal SMS?“