Michael J. Fox: Pro někoho mohla být diagnóza koncem, pro mě byla začátkem

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

Album týdne

 „Zůstanu, jenom abych je otrávil. Zůstanu, jenom abych je naštval. Zůstanu, jenom abych sám sebe pobavil,“ zpívají v refrénu skladby When You Leave. Ta pojednává o hostu, který odmítá opustit večírek, ačkoli už je jasné, že hostitelé by ho už rádi vypoklonkovali. O duu Sparks tvořeném bratry Ronem a Russellem Maelovými by se možná rovněž dalo říci, že na mejdanu a šoubyznysu zůstávají déle,  než je záhodno. Ovšem málokterá kapela založená v půli šedesátých se těší takové vitalitě, entuziasmu a svěžesti rukopisu jako právě Sparks na neuvěřitelném pětadvacátém albu The Girl Is Crying In Her Latte. 

 Už od průlomového singlu This Town Ain't Big Enough for Both of Us, který v roce 1974 bodoval na druhém místě britské hitparády a vedl si dobře po celé Evropě, byl rukopis Sparks  charakterizovaný smyslem pro pompu a drama, ale také pro humor a sebeironii. To celé rozkročené mezi artpopem a glam-rockem - a na pódiu podpořené komickým kontrastem mezi hyperaktivními gesty zpěváka Russella a zcela kamennou nehybnou tváří klávesisty Rona.

Sparks vynikají v popkulturní satiře, což novinka stvrzuje vrchovatě. Potkávají se tu taneční elektronické kusy s kytarovými sóly i symfonickými aranžemi. Nad tím vším pak Russell Mael svým teatrálním stylem zpívá namátkou třeba z pozice čerstvého. ani ne den starého novorozence, který se rozkoukává na světě a není vůbec nadšený (Nothing Is As Good As They Say It Is). O kus dál se situuje do kůže Mony Lisy, kterou už nebaví viset na zdi v Louvru a balí kufry (The Mona Lisa's Packing, Leaving Late Tonight). Hororovou atmosférou sršící We Go Dancing zase líčí kariéru Kim Čong-una, avšak nikoli jako obávaného diktátora ale coby špičkového světového DJe.

Když pak odezní finální balada vhodně nazvaná Gee, That Was Fun, je zjevné, že i s pokročilou sedmdesátkou na krku jsou bratři Maelové stále těmi nejsofistikovanějšími baviči, jaké populární hudba zná. Pavel Turek

Film týdne

Michael J. Fox byl v osmdesátých letech všude. Vzrůstem drobný kanadský herec ke slávě raketově vystoupal po sitcomu Rodinná pouta (Family Ties), nízkorozpočtovém hororu Školák vlkodlak (Teen Wolf) a hitové sci-fi komedii Návrat do budoucnosti (Back to the Future), jejíž pokračování dál upevnila jeho pozici. Stal se klukem z plakátu pro reaganovskou Ameriku – věčně optimistický, nastartovaný, konzervativně aspirační yuppie, jehož cestě za ekonomickým úspěchem a šplhání po společenském žebříčku nešlo díky charismatu než fandit. V polovině následující dekády ještě strávil šest sezon v sitcomu Všichni starostovi muži (Spin City). Pak Michael J. Fox nebyl nikde.

V roce 1998 oznámil, že trpí Parkinsonovou chorobou a stáhl se do ústraní. Za zlomovou diagnózou i životem a kariérou se nyní ohlíží dokument Still: Příběh Michaela J. Foxe (Still: A Michael J. Fox Story) na Apple TV. „Neměl jsem to dostat,“ říká po letech v upřímném šoku šedesátiletý herec. Parkinson postihoval staré lidi. Jenže Foxovi bylo třicet, když začal pozorovat symptomy. Nezvladatelně se třesoucí malíček vedoucí ke stále větší ztrátě kontroly nad tělem. Modřiny, zlomeniny a pády. „Gravitace je skutečná, i když člověk padá z mé výšky“, vtipkuje Fox, když mluví o neodvratitelně horší budoucnosti, jejíž nezadržitelnost se snaží zpomalit cvičením.

Snímek je právě o vytrvalosti, odolnosti a touze jít dopředu, ačkoli se zdá, že žádná cesta dopředu není. Když říká, že pro někoho mohla být diagnóza koncem, ale pro něj začátkem, nezní to jako ezo fráze. Foxovi nemoc přinesla zklidnění a reflexi. Přestože měl díky svému postavení lepší podmínky a péči než většina, jeho životní filosofie je sdílná a přenositelná. Temnota je najednou díky jeho brutální upřímnosti a vtipu méně temná.

Fox reflektuje i svůj alkoholismus a aroganci, když mu sláva stoupla do hlavy. Láskyplně oceňuje svou ženu, herečku Tracy Polan, která ho vrátila a vrací na zem. Režisér David Guggenheim si k vyprávění zručně vypůjčuje záběry z Foxových filmů. Ilustruje jimi, jak herec léta nemoc maskoval, jak se třesoucí se ruka stávala součástí jeho herectví. Záběry mají ještě jeden efekt. Přinášejí vzpomínky, proč byla radost se na něj dívat a nešlo ho nemít rád. Hodně z téhle nenaučitelné energie Foxovi zůstalo a propisuje se do dokumentu, který výrazně překračuje životopisný standard. Jindřiška Bláhová 

 Festival

 Festival Prague Sounds zveřejnil hlavní program. Na 27. ročník přehlídky dříve známé jako Struny podzimu zavítají od 1. do 18. listopadu kromě již oznámené zpěvačky Angelique Kidjo další hvězdy ze světa soudobé hudby, hip hopu, jazzu i elektroniky. Festival zahájí v pražské premiéře zpěvák a klavírista Benjamin Clementine. V následujících večerech se představí jazzový basista Ron Carter, přední smyčcové kvarteto JACK Quartet s programem k poctě Johna Zorna, průkopník elektronické hudby Alva Noto či Owen Pallett. Závěrečnou část ovládne elektronická hudba v podání Nathana Fakea, rapper Kofi Stone a definitivní tečku za vším má v plánu učinit kapela Bert & Friends, která překvapivě zahraje v Rudolfinu. tur

Koncert

Po úspěšném vystoupení ve Foru Karlín se do Prahy po čtyřech letech vrací folkrocková skupina The Lumineers. Tentokrát představí své nové album Brightside, a to 7. června ve Sportovní hale Fortuna. Kapela debutovala v roce 2012 eponymní deskou, za kterou byla nominována na dvě ceny Grammy, v kategoriích objev roku a nejlepší americana album. To nastartovalo velkou vlnu popularity The Lumineers - a ústřední autorská dvojice Wesley Schultz a Jeremiah Fraitesi se díky ní podílela i na celosvětově úspěšném hitu The Hanging Tree pro film Hunger Games, který nazpívala herečka Jennifer Lawrence. Následně si je pak jako předskokany pro severoamerickou část svého turné vybrali U2. tur

Výstava

Alšova jihočeská galerie v Zámecké jízdárně v Hluboké nad Vltavou v sobotu otevírá výstavu švýcarského umělce HR Gigera: akce Metamorphoses bude jeho dosud největší prezentací ve střední Evropě. Kurátor Adam Hnojil se mohl opřít zejména o sbírky Musea HR Giger v Gruyères a kolekci sběratele Marca Witziga. Název výstavy „reflektuje nejen vlastní umělcovu různorodou tvorbu, ale také kresby, které jako ctitel Franze Kafky vytvořil na základě povídky Proměna“. K vidění bude i série Necronomicon, která inspirovala režiséra Ridleyho Scotta a HR Giger na jejich základě vytvořil návrhy pro Scottova Vetřelce. jhv

Kulturnímu mixu věnujeme čtyři stránky v každém čísle týdeníku Respekt a vždy ve čvrtek vám přinášíme výběr z chystaného vydání

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter