Lenin na kříži, Micky Mouse jako Ježíš a kurátor jako hrdina

Když jsem začala loni na podzim shánět galerii (a potažmo i sponzora) pro možnou výstavu o skupině Pussy Riot, musím se přiznat, že jsem příliš nedoufala, že se nějakou podaří sehnat. Všude se šetří, na nic nejsou peníze, natož pak na nějaké umění z Ruska. 

Jaké překvapení, když mi po řadě odmítnutí nebo zkrátka ignorování z Meetfactory napsali hned druhý den nadšený email s tím, že věc musí ještě odhlasovat na poradě. Odhlasování prošlo hladce a výsledkem je výstava, která tématizuje nejen dnes všem dobře známou akci Pussy Riot v moskevském chrámu Krista Spasitele, ale umění vzdoru datující až do 70. let. Happeningy umělců jako Olega Kulika, Alexandra Brennera, skupin Vojna, E.T.I., Sinije nosy a mnohých dalších.

Kurátorem výstavy je Andrej Jerofejev, o kterém se říká, že bez něho by v Rusku neexistovalo současné umění. Kdykoli se tento syn diplomata, jenž za minulého režimu žil v Paříži, Vídni a Dakaru, vrátil do Moskvy, začal se dusit. „Když jsme do Moskvy přijeli, sotva jsem dýchal, všechno bylo tak depresivní,“ vysvětloval před pár lety v rozhovoru pro server Russia Beyond the Headlines, proč se dal na umění a začal sbírat často provokativní díla mladých neotřelých umělců. „Hledal jsem způsob, jak to všechno přežít,“ říká bratr neméně provokativního spisovatele Viktora Jerefojeva, jenž často přispívá do českých médiích.

Svou malou sbírku čítající 300 uměleckých předmětů se snažil propašovat do architektonického muzea. Většina lidí jeho typu artefakty z galeriíí a muzeí tehdy spíše vynášela; Jerofejev šel opačnou cestou. 

Svět umění se mu stal spásou, ale také prokletím. Za to, že propagoval něco, co provokovalo establishment a údajně podrývalo Kremlem a církví propagované hodnoty společnosti, skončil v roce 2010 u soudu. Spolu s ředitelem Sacharovova centra Jurijem Samodurovem totiž před lety uspořádali právě v Sacharovově centru malou výstavu asi dvaceti děl, která se rok před tím nesměla vystavovat na dvou výstavách. Mezi vystavovanými objekty byly například Micky Mouse jako Ježíš nebo Lenin na kříži. Aby si kurátoři pojistili „neškodnost“, na dveřích galerie viselo upozornění, díla byla vystavena za stěnou a lidé si je mohli prohlédnout jen skrze škvíru, takže museli učinit vlastní rozhodnutí. To však nepomohlo.

Výstavu napadli pravoslavní fundamentalisté (mimochodem jedním z nich člověk, který se o pár let později velmi angažoval v tažení proti Pussy Riot), výstavu zničili a kurátory zažalovali. Soud přiznal oba kunsthistoriky vinnými. Za porušení toho samého paragrafu jako Pussy Riot - urážka citů věřících - schytali Jerofejev a Samodurov pokuty ve výši 150 a 200 tisíc rublů. „Byl to tehdy pro nás šok. Nikdo si nedokázal představit, že kvůli umění můžeme skončit u soudu,“ vzpomíná Andrej Jerofejev. A to ještě netušili, že za umění se o pár let později bude dostávat vězení natvrdo.

Nezapomeňte na nás

Když jsem loni koncem srpna odjížděla z Moskvy, bylo to přesně v době, kdy se konal rozhodující soud s třemi členkami Pussy Riot. Aktivisté přítomní na protestu před soudní budovou mě vysloveně prosili, abychom na ně tady u nás nezapomněli. „Potřebujeme vaši pomoc, pište o nás, stůjte při nás, když už ti vaši politici se toho Putina tolik bojí a tolerují jeho netolerantní režim,“ zněla vesměs jejich prosba.

Česká média v tomhle směru nemusí mít výčitky. Kauze Pussy Riot se věnují celkem pravidelně - od drobných příhod jako nedávná hospitalizace Nadi Tolokonnikovové, až po šikanu, které ve vězení čelí její parťačka Marija Aljochinová.

S naší politickou elitou je to už o dost horší. Někteří před Putinem smekají dokonce dřív, než se to od nich očekává (takto vidím „pussyriotismus“ Petra Nečase). Kdyby se býval byl stal prezidentem Karel Schwarzenberg, ruským opozičníkům by se blýsklo na lepší časy (několikrát je hlasitě podpořil). Jenže to se nestalo a čekat podporu od Miloše Zemana by bylo veskrze bláhové. Proto je dobře, že se výstava děje. Je to významný signál vyslaný směrem k ruskýmu opozičnímu hnutí, které naši pozornost nyní potřebuje víc než kdy jindy.

Výstava v Meetfactory potrvá do 24. března. Pokud byste chtěli přispět na projekt, který se budoval z velké části jen z čirého nadšení lidí, na Indiegogo visí tato upoutávka.

Na úplný závěr si ještě dovolím napoutat zajímavý text jednoho českého věřícího, který se za vyhnání Putina začal modlit přímo k Pánu Bohu.

https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=utF_qfP6h9g