České filmy uspěly na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Dokument Zkouška umění Adély Komrzý a Tomáše Bojara o přijímacích zkouškách na Akademii výtvarných umění vyhrál soutěžní sekci Proxima – trofej přidal k ceně novinářů FIPRESCI, o níž se dělil s dalším českým snímkem Hranice lásky Tomasze Wińského – a režisérka Beáta Parkanová si odnesla z Hlavní soutěže cenu za režii snímku Slovo. Za stejný snímek bral hereckou cenu v mužské kategorii Martin Finger. O cenu pro nejlepší herečku se podělily Taki Mumladze a Mariam Khundadze za role v gruzínském filmu o sexuální rebelii jako vzdoru proti konvencím tradiční gruzínské společnosti nazvaném Vlastní pokoj. Hlavní cenu, Křišťálový globus získal na 56. ročníku kanadsko-iránský snímek Nadějné léto, druhý film režisérky Sadafy Foroughi.
Vítězný snímek potvrzuje známé pravidlo: že jsou festivalové soutěže a myšlenkové cesty porot nevyzpytatelné a neodhadnutelné. O Nadějném létu – pomalu se odvíjejícím dramatu o dospívání závodního plavce, který trénuje na riskantní soutěž – se během festivalu nemluvilo jako o výrazném titulu. Pozornost kritiků poutalo spíše izraelské drama Amerika nebo španělská vztahová konverzační miniatura o přátelství a „správných“ volbách v moderní společnosti Musíte se přijet podívat –ta nakonec získala Zvláštní cenu poroty. V hodnocení všech soutěžních filmů, jež serveru FilmNewEurope.com posílalo čtyřiadvacet mezinárodních kritiků, si nejvýše stály právě Amerika vypovídající o útěcích (a návratech) jednoho muže z rodného Izraele, Vlastní pokoj a japonský snímek o sedmnáctileté matce protloukající se současnou Okinawou a toxickým vztahem Vzdáleni. Naproti tomu Nadějné léto kritici hodnotili nejníž.
Ani přijetí Slova, příběhu o manželech na malém městě, jejichž vztah a soudržnost testují politické tlaky následující po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy, úplně nenaznačovalo, že by se rýsovala režijní cena pro Beatu Parkanovou. Psalo se naopak o „bezzubosti české kinematografie“ vyjevující se u filmů, „v nichž se potkávají komorní příběhy s velkými dějinami“. Slovo se pouští do známých tematických vod, což jeho startovní pozici nepomáhá. Zároveň jde o film, jehož poměrně umanutý režijní styl nutně rozděluje: je možné jej buď odmítnout jako manýru bránící sdělit něco podstatnějšího, nebo se na něj zkusit naladit jako na svébytný katalog stylistických voleb. Jimi se autorka snaží zpřítomnit dynamiku rodiny, na kterou doléhají dusivé okolnosti, a psychické stavy jejích členů chycených ve svých rolích, které se až deklamativně snaží plnit. Porota se evidentně naladila na styl i na Martina Fingera v roli notáře, který upadne po invazi do deprese a jeho dominantní výkonné ženě tak vznikne další úkol, s nímž se musí popasovat.
Naopak by bylo velkým překvapením, kdyby s prázdnou odešla Zkouška umění. O komediálně-existenciálním dokumentu se mluvilo v superlativech od první projekce. Na přijímacích zkouškách na prestižní uměleckou školu se autorskému tandemu podařilo zkombinovat čistou – ale nikoliv výsměšnou – komedii z jedné vysoké školy zabydlené svéráznými pedagogy a střežené vrátnými s nohama na zemi. A celou škálu zásadních otázek týkajících se funkce umění, smyslu tvorby a nakonec i samotné existence - jak adepti s větší či menší mírou arogance, skromnosti nebo výstřednosti hledají a tápou, čím vlastně chtějí nebo (ne)mohou být.
Cenu diváků získal dokument PHS Nekonečný příběh režiséra Štěpána FOK Vodrážky. Zachycuje příběh přední české rapové formace Peneři strýčka Homeboye – neboli trojice Orion, Vladimir 518 a Mike Trafik, kteří od poloviny 90. let čeřily tuzemskou hudební scénu. Do kin má snímek jít na podzim.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
